Devil May Cry 5: hratelnost klasických arkád v moderní hře | Kapitola 3
Seznam kapitol
Po dokonalém remaku druhého dílu série Resident Evil nám Capcom servíruje další příběh skvělé herní série o boji dobra se zlem, ve kterém najdete naprosto vše. Charizmatické hrdiny, jejich sexy parťačky, nahotu, motorky, zbraně, tuny démonů a adrenalin pumpující soundtrack. A to vše s nádechem japonského anime stylu.
Události nového Devil may Cry se odehrávají pět let po čtvrtém díle. Nero si zařídil vlastní mobilní agenturu na lov démonů, kterou provozuje spolu se svojí parťačkou Nico v dodávce. Jelikož se s Dantem domluvili na frančíze, i jeho „podnikání“, respektive dodávka nese název Devil May Cry. 30. dubna Nera v jeho garáži navštíví umírající démon, který mu vyrve pravou démonickou paži z těla, aby mohl otevřít portál do Qliphothu.
Pár dní poté přichází tajemný cizinec jménem „V“ do Danteho kanceláře Devil May Cry, aby si ho a jeho parťáky, slečny Lady a Trish najal na zabití mocného démona Urizena. Dante ovšem netuší, že si na stejný kšeft najal i Nera. S tím se náhodou potkají při honbě za stejným cílem. Bohužel ale všichni podcení démonovy síly, a zatímco Dante s děvčaty prohrává souboj s démonem ve Qliphothu (obdoba pekla), Nero a „V“ berou nohy na ramena a utíkají do bezpečí.
O měsíc později se Nero dostává do formy díky mechanickým protézám, které pro něj vyvíjí Nicoletta. Spolu testují jejich efektivitu na démonech, kteří houfně pronikají zpět do světa živých. Na obou lovcích je vidět, že je jejich práce baví, všechny démony totiž drtí s úsměvy na rtech ve stylu akčních béčkových devadesátkových filmů. A Nero se opět setkává s tajemným cizincem, aby společně zabránil dalšímu pronikání pekelných sil na zemský povrch.
Takový je v kostce začátek příběhu pátého dílu bez jakýchkoli zásadních spoilerů. Příběh je ve hře poskládaný na přeskáčku ve stylu hry „Beyond Two Souls“. Postupně se odkrývají jeho jednotlivé epizody, až po odehrání zhruba poloviny, tedy deseti z dvaceti misí, do sebe začne krásně zapadat.
Příběh je postavený sice dost průhledně a plný klišé, ale zachovává si kouzlo stylu akčních devadesátek. Je protkaný spoustou trefných i naschvál rafinovaných, dokonalých vtipů, u kterých vám rozhodně zacukají koutky. Devil May Cry si nebojí sám ze sebe udělat srandu a nebere se příliš vážně, stejně tak i jeho odvěká „realističnost“ soubojového systému.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
