Balada o žárovce / zářivce / ledce aneb hledání zeleného ráje | Kapitola 6
Seznam kapitol
Před deseti lety nastal počátek konce žárovek. Škodily životnímu prostředí, takže se ve velkém začaly nahrazovat ekologickými zářivkami. Jenže zářivky obsahují jedovatou rtuť, která může uniknout. A když máte hodně mrtvých zářivek, máte problém. Takže je nahradíte světelnými zdroji s LED. Jenže když už máte těch mrtvých světel s LED moc...
Osobně mi nepřijde chytré apriori vylučovat jakoukoliv kategorii svítidel, protože každé má svoje výhody a nevýhody. Klasická žárovka je neúsporná, ale hodí se pro aplikace, kde se zužitkuje i její teplo, je netoxická, ve skladu EMP odolná a má prakticky neomezenou skladovací životnost. Kdybych si budoval bunkr pro případ krize, rozhodně bych tam chtěl mít nějaké klasické žárovky. Zářivky jsou skvělé za předpokladu, že si koupíte kvalitní značku (levný šunt dokázal chcípat stejně rychle jako běžné žárovky) a to pro aplikace, kde se večer rozsvítí a ráno se zhasne. Pro tento typ provozu jsou ideální.
Ledky jsou ideální jako malá světla, designová světla a pro situace, kde hrozí mechanické poškození. (Výše uvedená americká studie, kritizující ledky z hlediska rizik při jejich rozbití, měla na mysli hlavně automobilismus, kde celý panel rozšleháte ve vysoké rychlosti – a když to jde dobře, pozametáte to na krajnici.) Ledky jsou praktické, a hlavně v roli malých a úsporných zdrojů světla dnes už nenahraditelné. Ale neřekl bych, že jsou ideální pro všechny možné případy.
Skutečný problém, který je třeba řešit, je ochota a schopnost recyklovat. Pokud umíte manipulovat se zářivkami a recyklujete, nepředstavují problém. Důvod, proč se v tak historicky krátkém čase chceme zbavit zářivek, se pravděpodobně týká toho, že se zářivky správně nerecyklují. Některé studie naznačují, že se „správně“ recykluje méně než 10 % zářivek – a zbytek končí ve směsném odpadu, což by se opravdu dít nemělo. Je to ale jednoduché, světlo dosvítilo, rup s tím do kontejneru, ono to nějak dopadne. Pokud se většina zářivek ničí opravdu takhle, dostává se většina v nich obsažené rtuti do ekosystému, což je z kumulativního hlediska problém.
Problém je ale taky v tom, že to zároveň znamená, že i když lidi ví, že by se recyklovat mělo, tak to nedělají. A pokud ignorují jedno pravidlo o recyklaci, budou ignorovat i ta další. To znamená, že i když máte sebeméně toxická zařízení, časem to bude problém, s nárůstem objemu odpadu to prostě začne být problém.
Přitom důsledná recyklace je základ: Dnešní odpad jsou cenné suroviny pro budoucí výrobu. Zákon zachování hmoty stále platí. Celá ekologie je jako had Ouroboros, který sám sebe požírá od ocasu: V ekosystému je odpad jednoho potravou pro jiné. A tohle bychom měli řešit: Jak lépe zpracovávat náš odpad – a pokud to neumíme, přesvědčovat lidi, ať správně recyklují. Místo zákazů a vynuceného přehazování výhybek na nové a lepší technologie zavést pozitivní motivaci, místo ekologických poplatků zavést recyklační odměny.
Zelený ráj nenajdeme tak, že se nějaký komitét usnese, co dalšího se nesmí používat. Vyžaduje to hlavně rozum a soudnost – a místo splašeného vyměňování svítidel spíš řešit racionální a efektivní recyklační program.
