Rimworld – když hratelnost válcuje grafiku | Kapitola 3
Seznam kapitol
Nejlépe hodnocená hra Steamu v roce 2018 opustila po pěti letech v říjnu loňského roku Early Access. Co ale na této jednoduše vzhlížející indie hře vidí jak počítačoví hráči, tak běžní kritici? Tajemství úspěchu projektu jediného vývojáře s vámi rozluštíme v dnešním článku o této poutavé, brutálně propracované postapo strategii.
Než vám začnu vyprávět svůj vlastní příběh, respektive jeho začátek, rád bych vám vlastními slovy převyprávěl zkušenost uživatele Randa Paula, který se svěřil v kladné recenzi na Steamu. Paul se s kámošem jednoho dne rozhodli rozehrát hru současně a následně porovnat, jak si vedli.
Paulův kámoš je spíš pacifista, takže svým kolonistům poskytoval maximální luxus v podobě oddělených, pěkně vybavených pokojů. Každý člen kolonie byl spokojený a měl svůj prostor. Stejně tak se choval k vězňům, kteří si jeho péče cenili tím, že byli sdílní a ochotni se s kolonisty sbližovat. Krom toho se všem snažil vařit luxusní kuchyni. Po týdnu byla jeho skromná kolonie v pohodě, ale nebylo na ní nic extra. Prostě nuda.
To Paulovi kolonisti si za ten týden prošli doslova peklem. Vzhledem k terénu svou kolonii začal budovat v podzemí, kde na něj několikrát zaútočili nájezdnici. Jeho kolonisté byli zbídačení a neměli slušnou možnost pěstitelství a lovu. Pozabíjeli poměrně vysoké množství nájezdníků, tak je naporcovali a co nestačili sníst, uložili na později.
Aby Randy vytáhl svoje lidi z depresí (přeci jen podzemí, kanibalismus a nedostatek vyžití se musí na lidské psychice projevit), začal jim vařit alkohol a drogy. Kolonisté nevěřili žádným náhodným návštěvníkům, kteří se objevili v okolí. Všechny je zabíjeli jako divá zvěř, orgány a věci, které měli u sebe, prodávali obchodníkům a co zbylo, snědli. Díky prodeji orgánů za slušné peníze vybavil Randy svou krvelačnou pevnost uvnitř hory lepšími střelnými zbraněmi. Jeho kolonie krvelačných postapokalyptických gangsterů byla koncem týdne jednou z nejmocnějších kolonií v širém okolí.
Recenze, respektive popsaná odlišnost dvou různých scénářů hry, která měla defacto stejný začátek, mne fascinovala natolik, že jsem se s vámi o ní musel podělit. Samo o sobě to dokazuje, že záleží pouze na tom, jak člověk celou hru uchopí a v jakém prostředí začne. Zda bude mrtvé spíše pohřbívat, nebo je sežerete s vidinou přežití po vzoru posádky marně bojující s legendární bílou velrybou ve stejnojmenném románu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
