Letsplay: Divné umění hrát hry a divná posedlost to sledovat
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Letsplay: Divné umění hrát hry a divná posedlost to sledovat

Letsplay: Divné umění hrát hry a divná posedlost to sledovat

Michal Rybka

Michal Rybka

18. 1. 2019 03:00 28

Seznam kapitol

1. Dostaňte se přes to 2. Hodiny frustrace v dvouminutové hře 3. Když nemohou přestat 4. Pro digitální gladiátory 5. Poprvé...

Kdo vytvořil nejbrutálnější torture porno současnosti? Ujetí Korejci, všeho schopní Japonci a nebo snad německá avantgarda? Ne, je to hra, která se jmenuje Getting Over It with Benett Foddy. Je to hra určená pro určitý typ lidí – aby jim ublížila! A Bože, ona jim ubližuje, jak jim ubližuje!

Reklama

Getting Over It with Benett Foddy (2017) je extrémně frustrující hra – a je tak navržená schválně. Je inspirována českým nezávislým titulem Sexy Hiking (2002) – a je schválně navržena tak, aby byla ukrutně těžká. Je sadisticky těžká. Týpek sedí v hrnci a může se pohybovat jenom pomocí kladiva, což je hodně divné, ale mnohem divnější je, že se s tím kladivem musíte dostat nahoru, šplhat po zdech, skákat, odrážet se – a cesta nahoru je stále strmější.

A nejen to, v podstatě kdekoliv se vám může stát, že se propadnete hodně dolů, případně na samotné dno. Nahoru to jde těžko, ale stačí jedna chyba a letíte pěkně dolů. A může začít znova. Getting Over It je nejen o tom, že překonáváte fyzickou překážku, ale taky že překonáváte sami sebe, svoji vlastní porážku. Spolkni to a začni znova! Přenes se přes to! Česky to zní skoro vzletně, ale tahle hra dokazuje, že „dostat se přes to“ vyžaduje trpělivost a vůli, hodně vůle.

Jenomže to zdaleka není všechno: V okamžiku, kdy hráč začne s tím chlapem v kýblu padat ve směru působící gravitace, začne mu do toho Foddy vykládat filozofické řeči o tom, jak je třeba překonávat překážky a jak ty překážky dělal schválně. Což je možná zajímavé v situaci, kdy jste v pohodě, ale v kontextu selhávajícího hráče je to takové přisypání soli a nakapání citrónu do rány. Nic příjemného – a v okamžiku, kdy vám tečou nervy, tak vás to klábosení vyloženě dostane do otáček. A občas vás převede přes hranu šílenství.

Výsledkem je série neuvěřitelných letsplay videí, kde v podstatě všichni známí letsplayeři, kteří hru hráli, končí v neobvykle divokých hysterických záchvatech. Opravdových, pořádných, nervy drásajících videích. Skutečně – pokud se rozhodnete pustit si letsplay Markipliera bojujícího s Getting Over It, tak vám vřele doporučuji ztlumit si reprosoustavu. Jeden z diváků jeho výkon ohodnotil slovy „Mí rodiče mi nevěří, že nesleduji porno.“

No, porno: Tak nějak si představuji zvukový záznam v tvrdých výslechů v Abu Ghraibu. Markiplier je známý svým legendárním ječením a na svůj věk je pozoruhodný tím, že zvládne i přechod do sopránu, ale zde to v některých případech to zní, jako by mu na šourek připojili krokodýlky s dráty vedoucími do autobaterie. Ano, přesně tak nějak si představuji zvuky mučírny.

A ono to možná mučení je, byť jen psychologické mučení. Krutost hry nespočívá jen v tom, že je nesmírně těžká, ale že letsplayeři jsou vysoce motivováni ji dokončit, i když jim fakt leze na nervy: Markiplier se s ní trápí jen ve videu dobré čtyři hodiny a několikrát hraní přeruší proto, že zjevně nemůže dál. Plus jednou odhodí křeslo. Ale vytrvá, přece jenom to doklepe do konce. A není jediný – vytrval i PewDiePie, u kterého si ani jeho editoři chvílemi nebyli jisti, zda to neodskáče duševním zdravím.

Skutečná krutost hry je v tom, že když víte jak, můžete ji projít velice rychle. Speedruny všichni známe – a dívat se na speedrun hry, která frustruje i ostřílené hráče celou řadu dní, je něco zvláštního. Ale i Getting Over It se dá dohrát rychle, velice rychle: Současný rekord je uváděn jako 1:17, tedy jedna minuta sedmnáct sekund. Brnkačka.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama