Jak se doma hrálo dříve a dnes: Kam jsme se až dostali?
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Jak se doma hrálo dříve a dnes: Kam jsme se až dostali?

Jak se doma hrálo dříve a dnes: Kam jsme se až dostali? | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

12. 1. 2019 03:00 11

Seznam kapitol

1. Domácí hraní 2. Hraní už není úlet pro autistické kluky 3. Drahý koníček i způsob obživy 4. Hraní na PC je stále velmi roztříštěné
5. Technologický pokrok? Ano a ne 6. Piráti stále jedou 7. Svázání s online světem 8. České hry jsou světové

Počátek domácího hraní – toho opravdového, počítačového a konzolového – můžeme odhadnout mezi roky 1977, kdy se objevila konzole Atari VCS – a rokem 1979, kdy se objevilo Atari 400/800. Osobně jsem se k hraní dostal v roce 1981 – a měl jsem tedy čest a potěšení sledovat, jak se rozvíjelo až do dneška. Kam jsme se vlastně dostali?

Reklama

Hraní na PC je stále velmi roztříštěné

Protože je hraní na PC drahé, vždy se vyskytovalo několik tříd hráčů. Zpočátku bylo PC naprosto nedostupné, takže jsme měli hry pro PC (typicky v CGA) a domácí počítače, jako Commodore 64, Sinclair ZX Spectrum anebo Atari 800XL. S tím, jak se PC zlevňovala a šířila, měli jsme elitu, která měla VGA karty a barevný monitor – a FM zvuk! - a pak ty, kteří se trápili s černobílými monitory, Intely 8086 na 4,77 MHz a zkoušeli na tom hrát MS Flight Simulator. Pak přišla další generace – a měli jsme elitu, která měla harddisk a SVGA kartu a potom nešťastníky, kteří jeli z floppy disků. A pak ty, co měli CD a zvukovku z něj schopnou hrát a ty, co ji neměli a tak dále a tak dále.

Vždycky v PC Master Race existovala elita, která byla Master – a potom ti, kteří si šli koupit notebook s DSTN barevným displejem, na kterém se nedal rozumně hrát DOOM, protože v pohybu bylo všechno šedivé. Neměli ale na drahé luxusní notebooky s TFT panely a tak kupovali na co měli, protože barva je prostě barva.

Pořád lepší, než hrát na starodávném monochromu! Jen se na to sami podívejte – a věřte, že hodně, hodně lidí takhle hrálo, protože to jinak nešlo, na nic lepšího neměli.

A to není to nejhorší, protože v rámci generační obměny mladší sourozenci fasovali starší systémy, a tak klidně i v PC éře hráli na osmibitech, jelikož nebylo jiné volby.

Takže to, že dnes lidé hrají na strojích, které sotva utáhnou moderní hry a slintají nad cenově nedostupnými superfajnovostními grafikami, není nic nového – tak to bylo vždycky. Na tom se nezměnilo zhola nic.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama