Jak se doma hrálo dříve a dnes: Kam jsme se až dostali?
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Jak se doma hrálo dříve a dnes: Kam jsme se až dostali?

Jak se doma hrálo dříve a dnes: Kam jsme se až dostali? | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

12. 1. 2019 03:00 11

Seznam kapitol

1. Domácí hraní 2. Hraní už není úlet pro autistické kluky 3. Drahý koníček i způsob obživy 4. Hraní na PC je stále velmi roztříštěné
5. Technologický pokrok? Ano a ne 6. Piráti stále jedou 7. Svázání s online světem 8. České hry jsou světové

Počátek domácího hraní – toho opravdového, počítačového a konzolového – můžeme odhadnout mezi roky 1977, kdy se objevila konzole Atari VCS – a rokem 1979, kdy se objevilo Atari 400/800. Osobně jsem se k hraní dostal v roce 1981 – a měl jsem tedy čest a potěšení sledovat, jak se rozvíjelo až do dneška. Kam jsme se vlastně dostali?

Reklama

Hraní už není úlet pro autistické kluky

Pokud jste v osmdesátých letech měli doma počítač a hráli jste, byla velmi vysoká šance, že jste nerd, tedy technicky nadaný kluk, který je z pohledu spolužáků děsně divný. Taky to byla prakticky jistota, že nemáte holku, protože holek se kolem počítačů pohybovalo velmi málo. Holky se motaly převážně kolem cool kluků, tedy těch, co měli moped, v šestnácti kouřili, chlastali a poflakovali se po diskotékách.

Zájem o hraní jsem u holek zpozoroval až po roce 1990, když hry začaly být hezčí, barevnější, na PC se objevil zvuk a když se objevily zábavné adventury jako The Secret of Monkey Island, The Lost Vikings, Gobliiins, Princess Maker či Discworld. Náhle se ukázalo, že hraní může být zábavné pro všechny, jenom to chce mít dost širokou nabídku pro všechny, protože někteří hráči neocení ani hororovky, ani simulátor F-16. Za dost přelomové pak považuji hlavně to, že se ve hrách objevil humor – stačí se podívat na začátek Gobliiins, abyste pochopili, že tohle není žádná záchrana Galaxie, ale opravdová prča.

Dnes jsme se dostali do bodu, kdy hrají všichni a je to prostě normální: Už nemusíte být asociální, autističtí a nudní, hraní je prostě pro všechny.

Herní žánry nejen vznikají, ale i zanikají

To, že s nárůstem výkonu počítačů budou vznikat nové a experimentální kusy, z nichž vzniknou celé žánry – to se dalo předvídat. To, že žánry ale budou beze stopy mizet, bych ale neodhadl. Osmibity byly velkou laboratoří, kde vznikaly i celkem hardcore simulátory, 3D hry a podobně. Přestože výkon osmibitových systémů tragicky nedostačoval, byly inspirací pro další generace vývojářů.

Tohle bych čekal. To, co jsem ale nečekal, je fakt, že celé žánry budou také zanikat. Že po vlně simulátorů F-16 zájem o simulátory opadne, to se dalo čekat. To, že realistické simulátory prakticky vymřou – to úplně ne. Že zmizí strategie – a zvláště ty tahové? Naprosto ne. Klasická adventura zmizela. Spousta herních žánrů se vytratilo a zmizelo v propadlišti dějin.

S tím, jak se mění technologie, se mění i žánry. Rolovací střílečky, kde jste jeli z jedné strany na druhou, vymizely z mainstreamu s tím, jak se objevila 3D akcelerace. Podoba mnoha her je limitována schopnostmi akcelerátorů, takže ty do značné míry formují podobu toho, co hrajeme. Jistou spásou je indie tvorba, která se vrací k principům a estetice starých her. Ale tak vznikají spíše menší projekty, k těm velkým a rozsáhlým se dost možná už nevrátíme.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama