Staré hry: Má herní branže i ligu veteránů?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Staré hry: Má herní branže i ligu veteránů?

Staré hry: Má herní branže i ligu veteránů? | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

7. 12. 2018 03:00 19

Seznam kapitol

1. Stále šílenější 2. Pro a proti 3. Oficiální retro 4. Muzejní exponáty 5. Znechucené děti

Je to otázka, kterou si kladu už velmi dlouho: Má herní branže ligu veteránů? Máme otevřené Muzeum her, i děti hrají na akcích typu Bytefest a pochopitelně potomci fanoušků se také dostanou ke starým konzolím. Platí to ale obecně – anebo vývoj prostě míří vpřed, aby se vlastně nevracel?

Reklama

Každý si pamatuje hlavně hry, které měl rád jako dítě. Obliba těchto titulů je součástí obecného sentimentu nad ztraceným dětstvím, nad objevováním nového – podobně jako vzpomínky na Vánoce anebo domácí kuchyni. Je to sentiment nad něčím, co už v podstatě není – ale nejsem si jistý, jestli to je to samé, jako obdiv ke staré technologii jako takové. Někdy mám pocit, že se ve hrách liga veteránů prostě nevede. Jsou argumenty pro i proti – a tak se na ně podívejme.

Pro: Hodnota retro brandů

Tak předně – retro brandy mají stále svoji hodnotu. Zvláště Nintendo se starými brandy stále pracuje, ať už je to Super Mario anebo Donkey Kong – a přímo fanaticky si svoje duševní vlastnictví chrání. Nintendo vám nedovoluje kopírovat originální data z cartridgí a jiných nosičů. Natož je provozovat na emulátorech. Natož dovolit jiným, aby nabízeli takové kopie. A řekne si za to o opravdový ranec pokuty – klidně i o 12 milionů dolarů!

Proti: Neúspěch konverzí retro brandů

Řada firem se pokusila restartovat retro brandy – například Atari se pokusilo předělat svoje populární tituly jako Centipede anebo Pong do inovované 3D verze – a bylo to dost velké fiasko. Nic si nenalhávejme – nestačí jenom vzít starou hru a „položit ji šikmo na bok“, to prostě nefunguje.

Klasické brandy se musí rozvíjet inteligentně – a zdá se, že to opravdu zvládá jenom Nintendo. Jenom těm se to daří znova a znova a znova a produkují nové hry se starými hrdiny, které jsou pořád obrovský trhák.

Pro: Existence emulátorů a emulátorové komunity

Přestože je sdílení her pro staré platformy stále zakázáno, najdeme velké komunity, které dělají kolekce emulátorů i her. Často jde o jediné verze her, které jsou ještě funkční – z mnoha důvodů, například proto, že mají odstraněnou protipirátskou ochranu, která nedovoluje běh na emulátoru. Kvalitně chráněný titul je velmi pravděpodobně titul určený k zániku, protože je velmi těžké ho rozjet i jen z neoriginálního média – i když použijete originální hardware.

Tyto komunity se ale starají o emulátory, portují je na stále novější verze systémů a udržují software stále živý. Z hlediska dějin softwaru odvádějí neocenitelnou práci!

Proti: Relativní ignorování abadonwaru

Abadonware, neboli „opuštěný software“ je sice stále chráněný zákonem, ale už zde není žalobce, který by o ochranu žádal. Abadonware je něco jako odpad uložený před domem na chodníku, což je něco, co si podle amerických zákonů může odnést každý. Už v římském právu jste měli právo opustit věc, kterou jste vlastnili. A tuto filozofii zastávají ti, kteří sestavují kolekce softwaru.

Většina starých výrobců je ignoruje, tedy až na ty, které své hry naopak hystericky chrání – jako ehm, Nintendo. To ale nepřímo znamená, že staré hry nemají komerční hodnotu, že ano? Protože kdyby ji měly, kdyby byly populární a stále výnosné, snaha o likvidaci emulátorových stránek by byly podstatně častější - nebo ne?

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama