Spintires: Mudrunner – American Wilds – bahno made in USA | Kapitola 3
Seznam kapitol
Pět let svážím dřevo z tajgy. Překonávám spadlé kmeny, kamenité srázy i zrádné močály. Jsem zvyklý na naše mašiny. Ty samozřejmě stejně tak dobře odvezou kmen tisíciletého cedru jako raketu SCUD. Ale co takhle Amerika, pánové?
Změna strategie
Po první půlhodince v Americké divočině jsem byl maličko zklamaný. Spousta parádních silnic, terén pro mého pickupa nepředstavoval velký problém. Rychle jsem objevil všechna skrytá zákoutí i skrytá vozidla. Všechny zdroje dřeva byly na jednom místě, stejně jako dvě pily, kam jsem tyto lesní produkty měl svážet. Paradoxně les a pila nejsou ani příliš daleko od sebe.
Záhy jsem zjistil, že tahače od Fordu a Chevroletu mi budou tak trochu k ničemu, protože i jen při náhodném vjezdu na suchou trávu začínají prakticky okamžitě hrabat. S tím se tedy do centrální bažiny vydat nepůjde. Naštěstí je tu Západní hvězda s náhonem 6x6. Sebevědomě si razím cestu polními cestami. Uzávěrka diferenciálu sepnutá, pohon všech kol aktivní. Tady je trochu více vody, no to by nemělo vadit…no a vadilo. Konec. V první chvíli netuším, jak tahač s návěsem vůbec dostat z bažiny. Stromů je málo, naviják mě nespasí. Vím, že mám k dispozici Lakatoše, ale pořád to tak nějak úplně neřeší, jak dostat z bažiny dřevo. Jedinou jistotu mám v tom, že ani Western Star na to stačit nebude.
A tak na to jdu jinak. Vezmu si jedno z těch nepoužitelných aut, v garáži na něj nechám namontovat nástavbu s cisternou a zapojuji dílenský vlek. Své „mobilní servisní středisko“ dovezu na relativně pevný a široký palouček nedaleko od bažin s dřevem. Tady bude centrála. I se Západní hvězdou navštěvuji garáž, ale ta už dostává nástavby na přepravu dřeva, vlek a co je nejdůležitější, nakládací rameno.
Do bažin si troufnu jen s Lakatošem. Na zádi mu dominuje klešťový jeřáb. Vždy s ním nacouvám k připravenému dřevu a pak tak, jak mi jen umožňuje terén, tahám kmeny k mému překladišti. Hezky na jedničku, piánko, není kam spěchat. Jakmile tady zapadnu s tímhle kouskem, tak se nemám, jak dostat ven. Nakonec musím do bažin vyrazit asi šestkrát. Také se ještě jednou vracím, protože při pekelném soustředění se na průjezd, jsem jednu kládu jaksi vytrousil.
Na překladišti Západní hvězda nejdříve naloží truck of Forda a pak i sama sebe. Dle mapy by neměl být problém objet celou mapu po silnicích, to zvládne i auto bez terénních schopností. Usedám tedy za jeho řízení a kalupem se vydávám na cestu. Projíždím okolo dvou sesuvů půdy. Po prudkém stoupání vjíždím do čerstvé oranice. Tak tak mi zbytek mé kinetické energie stačí k jejím překonání. Následuje zmíněné překopání cesty, kdy už s autem musím projet škarpou vedle. Hrdý americký kolos jen naprázdno hrabe koly. Hmm. Vzpomínaje na odolnost ruského březového lesa nacházím kousek před tahačem břízku, zapojuji naviják a asi na pětkrát se z bahna dostanu. Teď už to bude hračka. Sjet z kopce, zatočit doleva, pak odbočka a jen nějakých 200 m na pilu.
Naložený tahač se z kopce rozjíždí až příliš ochotně. Jdu pozdě na brzdy a zároveň před svodidly točím volantem vlevo. Cítím, jak se levá strana odlehčuje…zvedá…zvedá…ZVEDÁÁÁÁ!!! Chrrrrrrr…a už dřu bokem o zem. Dřevo je rozházené všude kolem, část zůstala ve vyklopeném návěsu, část na silnici a část dokonce spadla za svodidla. @#$%^!!!
O nějakou hodinu později na místě zachraňuji situaci Západní hvězdou. Nejdříve škubnutím obrátím nebohého Forda zpátky na kola a pak jej ramenem znovu naložím. Naštěstí i kláda za svodidly se ukazuje být v dosahu dlouhého ramene, protože kdyby ne…
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
