Co nám vlastně Apple dal a co nám vzal? | Kapitola 2

V roce 1996 se Jobs vrátil zpět tak, že Apple koupil jeho firmu NeXT a systém NeXTSTEP. Nový šéf Apple Amelio se pokusil řešit propad zisků firmy tak, že začal redukovat náklady a vyhazovat personál, což nevedlo k úspěchu a byl odstaven. Do čela se opět vrátil Jobs – a udělal sérii pozoruhodných rozhodnutí, dohodl se s Microsoftem, nechal ho investovat do Apple a vyzvedl designéra Jonathana Ive, který přišel s inovativním „koupelnovým“ designem pro iMac.A zde začíná příběh o jejich posledním vzestupu, příběh, který je tažen důrazem na design, unifikací produktů a určitou averzí ke zpětné kompatibilitě. Zatímco Apply z 90. let byly praktické a dominovaly v oblasti hudby, grafiky, DTP a práce s videem – byly považovány profesionály za standard, nové stroje se začaly postupně měnit v luxusní a stylové doplňky.

Neustálé inovace a změny nebyly problémem pro uživatele, kteří s počítači dělali jen jednoduché věci, ale představovaly masivní problém pro profesionály, kteří používali drahý software třetích stran, který využíval drahý hardware třetích stran. Typické to bylo právě při práci s videem a audiem, kde Apple během poměrně krátké doby vystřídal celou řadu připojení. Z SCSI se přešlo na FireWire, pak na FireWire 800, pak na Thunderbolt a nakonec na USB-C. Několikrát se změnil standard výstupu na monitor, zmizely vstupy i výstupy pro analogové audio, dnes vlastně zmizelo skoro všechno, což je problém v případě, že potřebujete něco připojit.

Teoreticky je možné používat dongly, adaptéry a rozbočovače, ale ono to nemusí vždy pracovat tak, jak si představujete. Plus připojení přes adaptér je málokdy tak bezproblémové, jako přímé zapojení do portu. Změna rozhraní si vynutí nezřídka výměnu profesionálního hardware, ta zase výměnu software a to leze do peněz. Plus – změny v softwaru nemusí být vždy jen dobré, někdy prostě zmizí funkce, které potřebujete, případně při upgradu operačního systému přijdete o kompletně celou třídu softwaru, jak se stalo například při přechodu z 32bitových operačních systémů, jako byl iOS 10 na čistě 64 bitový iOS 11.

Jedním z kritiků Apple je hudebník Rick Beato, který svoji argumentaci shrnul v dosti kritickém videu. Předvádí v něm svoji sbírku hardware od Apple – a je toho nemálo, od počítačů přes telefony až po iPady. Neustálé změny ho ale štvou, značně kritizuje například to, že si nově nemůže nahrát videohovor.

Někdo se mu může smát, ale podle mě je tam řada myšlenek zcela validních. Zkusme si kritiky zesumarizovat do bodů. Proč jsou tyto věci významné i pro uživatele jiných platforem? Předně – po Applu se každý opičí – a to je prostě fakt. Když se objevil iPhone X, kde kdo se vysmíval výřezu pro přední kameru – a rok se s rokem sešel a z výřezu je „módní piha krásy“, kterou najdete na mnoha telefonech. To samé absence jacku anebo eliminace paměťové karty.

Zkrátka a jednoduše, ať se vám to líbí anebo ne, ostatní výrobci kopírují to, co dělá Apple. A to nejenom ti malí: Poté, co iOS 7 provedl zjednodušení rozhraní za cenu obětování jeho přehlednosti, udělal to samé i Microsoft. Kompletně opustil designová pravidla, kterých se více než 15 let držel, odstranil plastickou podobu tlačítek, podtrhávání linků, jejich barevnou kodifikaci – a přišel ve Windows 8 s hrůzou, kterou drží dodnes. Prázdné obrazovky s pár zatoulanými texty, které mohou, anebo nemusí být klikatelné – to je snaha kopírovat minimalismus Apple, ale tak nějak na amatérské úrovni.

To, pro co se Apple rozhodne, tedy může mít masivní dopady i pro ty, kteří touto firmou opovrhují a vyhýbají se jí. Ať už je to dobré anebo ne, Apple jednoduše udává kurz a ostatní ho víceméně následují ve víře, že Apple ví, co dělá. A vzhledem k tomu, že jejich výnosy rostou, působí dojmem, že ví, co dělají. Ale přistupme ke kritice!