Doba bateriová: vše na baterky; příliš brzy a příliš bezhlavě | Kapitola 3

Leč předpokládejme, že vše bude dobré, do čtyřiceti let budeme mít fúzní elektrárny, Zeleným se trochu rozleží v hlavách jejich cyklisticko-vegansko-hmyzožroutské utopie, přestanou blokovat infrastrukturní projekty a díky tomu budeme mít robustní a odolnou elektrickou síť, která bude navíc také spolehlivá. Zkrátka a dobře – dostatek elektřiny nebude limitující faktor.

Jaké problémy nás s elektrizací dopravy čekají, ukazuje Norsko. Norsko má levnou elektřinu z vodních elektráren, díky těžbě zemního plynu a ropy má spoustu peněz na různě šílené programy a proto nebylo divné, že se do elektromobilizace pustilo s velkou vehemencí. Ve skutečnosti pobídky byly tak výhodné, že počet elektrovozů rostl příliš rychle. V Norsku jste totiž mohli s elektrovozem parkovat zdarma, používat pruhy vyhrazené pro autobusy, byli jste osvobozeni od silniční daně, měli jste zdarma trajekty a také jste při nákupu auta nemuseli platit daň a DPH. Není divu, že se počet elektrovozů mezi lety 2012 a 2015 v podstatě zpětinásobil.

Norská elektropárty byla tak dobrá, že se začalo uvažovat i o elektrizaci letectví. Leč žádná země není ostrov – a protože mělo levnou elektřinu z hydroelektráren, ozvaly se sousední země, konkrétně Německo a Británie, že by se chtěly připojit, jelikož tam byla cena za elektřinu až o polovinu vyšší.

i Zdroj: PCTuning.cz

Tu náhle se ukázalo, že ani hydoelektrárny nejsou nafukovací a podle zákona nabídky a poptávky to znamená, že v Norsku cena elektřiny poroste. Nyní jsou Norové v situaci, kdy se snaží zabránit růstu cen elektřiny a zároveň brzdit elektromobilní boom, protože těch výhod bylo prostě příliš.

Ale dobře. Předpokládejme, že se tohle všechno vyřeší. Pak přijde na řadu problém s bateriemi. Elektřinu umíme uchovávat jen neefektivně, při nabíjení baterií se ztrácí, při vybíjení baterií se ztrácí, samy baterie se provozem opotřebovávají. Míra jejich degradace se liší, obvykle se udává 1000 cyklů pro Li-ion baterie, ale to při velmi efektivním používání blízkému optimu, totiž že po nabití se začne rychle vybíjet a baterie tedy nebude náboj držet. Li-ion barterie se nesmí ani příliš vybít, ani být kompletně nabitá po delší dobu, jinak bude její kapacita degradovat. Pokud necháte baterii promrznout anebo hluboce vybít do kritického stavu, může skončit permanentně zničená po jediném cyklu. Není to žádná legrace. A legrace není ani to, že podle The Guardianu jsme schopni efektivně recyklovat circa 5 % baterií.

Počet zařízení s baterií přitom stále narůstá, protože žijeme v bezdrátové budoucnosti. Moderní smartphone vám vydrží jeden den náročného používání (možná) anebo dva dny nenáročného. Smartwatch je na tom podobně, opět den až dva. Pak tu máme bezdrátová sluchátka, která typicky zvládají den až týden – podle toho, jak intenzivně je používáte, zda jde model s noise reduction a podobně. K tomu budete mít laptop anebo tablet. Za ideální situace tak jdou doma spát hračky, knížky, děti, veškerá chytrá elektronika putuje do nabíječek a nakonec můžete jít spát i vy. Je to docela složitá procedura.

To za předpokladu, že nová zařízení nevyužíváte nijak intenzivně, například že s telefonem nenatáčíte videa či nepropadnete augmentovaným herním fenoménům, jako je Pokémon Go. V takovém případě se k tomu přidává ještě nutnost dobíjet telefon v průběhu dne powerbankou a tedy následně večer dobít i ji. Powerbanka se obvykle nabíjí poměrně pomalu a vzhledem ke své kapacitě má tendenci degradovat rychleji než baterie s nižší kapacitou. Nevím jak vy, ale externí baterie a powerbanky byly pro mě vždy zdrojem problémů – částečně asi proto, že jde o zařízení hloupější než zabudované baterie a nabíjející do nich zapojená zařízení vyššími proudy, které je podle všeho více zatěžují. Plus mám silné podezření, že se v nich používají méně výběrové články, než ty, které montují výrobci do telefonů a tabletů.