V-Rally 4 – ani ryba, ani rak | Kapitola 2
Seznam kapitol
Oživování starých sérií je zajímavým fenoménem. Ze záhrobí se vrací pokračování či remaky filmů, hudební kapely a samozřejmě i hry. Série V-Rally před patnácti roky nepatřila zrovna mezi áčkové tituly. Nový V-Rally vypadá slibně, nabídne vám rozsáhlý autopark, různé disciplíny na spoustě tratí z celého světa, ale celé pohromadě to stejně příliš nefunguje.
Grafický kabátek je poněkud obnošený
Ne že bych měl úplně velkou potřebu hodnotit hry na základě grafiky. Rád si zahraju prastarého Locomotiona (takový trochu hezčí Transport Tycoon), občas přes DosBox spustím původního Panzer Generala a v loni v létě jsem projel Maxe Paynea od prvního po poslední díl. Jenže zároveň jsem před necelým měsícem recenzoval F1 2018 a ve virtuálním šuplíku už na mě čekala přenádherná Forza, jejímž trailerům nešlo nejen uniknout, ale ani odolat. No a pak jsem si spustil V-Rally. Nechápejte mě špatně, ona ta grafika není vyloženě odpudivá, ale přesto mi nepřijde zapadající do roku 2018, ale maximálně někam deset let zpátky. Leccos posoudíte z přiložených screenshotů sami, můj dojem z padajících vodopádů ale rozhodně nebyl tak pozitivní, jako když jsem je snad úplně stejně zpracované obdivoval v NFS 5. Jenže to bylo v roce 1999, tedy v době oné zelenější trávy.
Kulhající univerzál
Není to tak dlouho, co jsem odbýval manželku se slovy: „Zlatíčko, co kdybys vzala plod naší lásky na procházku sama? ...já si zatím ve Wreckfestu dám ještě pár koleček…“
Wreckfest mě bavil a jakmile se o Vánocích objeví ve Steamu v akci, tak se zařadí mezi velmi malou skupinku her, které jsem si po recenzi sám koupil. A právě Wreckfest byl také celkem univerzální, kdy se kombinovaly různé druhy závodů a demoličních derby s občas poněkud šílenými výzvami (stále nemohu zapomenout na závod tříkolky Robin s několika desítkami nasr…nahněvaných školních autobusů). Bez zbytečného otálení jsem vylepšoval svá auta, postupoval sériemi, a hlavně jsem se skvěle bavil.
V-Rally mě přivítalo jakýmsi tutoriálem, kde si snad chtělo ověřit moje schopnosti a na jejich základě mi doporučilo nějaké nastavení. Jenže já jsem samozřejmě tvrďák a navzdory doporučení jsem nastavil obtížnost „Železný Jenda“. Úvodní rally časovka v čemsi, co v celku připomínalo Grand Canyon, rychle skončila v propadlišti dějin a hra mě poslala do úplně jiného módu: Po vzoru Wreckfestu si mám otestovat své schopnosti i proti jiným autům. Bez jakéhokoliv tréninku s AI vytaženou kamsi k 90 % a při nastavení maximální komplexnosti jízdního modelu bych téměř snadno zvítězil. Jenže v posledním kole mi hra bez jakéhokoliv vysvětlení při (zřejmě příliš rychlé :)) jízdě po rovince udělí nekompromisní penalizaci 30 vteřin a já končím…voila: Poslední. Brada spadla a já hledám, jak závod restartovat. Nejde to.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
