Žádné dobré zprávy: Povinné eurofilmy i nepřípustné soukromí | Kapitola 3
Seznam kapitol
Poslední měsíc je pro IT dosti temný. Evropa se usnesla, že nejenže bude vydělávat na únicích dat, ale také že vnutí „kabelovkám“ evropský obsah. Nový Zéland považuje za přiměřené odemykat celníkům svá zařízení, Austrálie chce nabourat kryptografii a v Americe se chystá soud s Kalifornií, protože si prosadila vlastní síťovou neutralitu.
Další země jdou ale mnohem dál. Nový Zéland vyhlásil, že každý cestující je povinen odemknout celníkům svoje elektronické zařízení, aby ho mohli prohledat, což může zahrnovat odemčení heslem či biometrií. Pokud se rozhodnete neuposlechnout, zařízení vám může být zabaveno a můžete dostat pokutu až 5000 zélandských dolarů, což je zhruba sedmdesát tisíc korun. Podle starší legislativy z roku 1996 mají celníci navíc právo obsah vašeho zařízení naklonovat či zkopírovat.
Prohledávání zařízení je běžnou praxí v USA, přičemž frekvence prohledávání zařízení narůstá: V roce 2015 bylo prohledáno zhruba 8500 zařízení, v roce 2016 už téměř 24 tisíc zařízení. V případě, že vlastník zařízení odmítl zařízení odemknout a nechat prohledat, zařízení mu může být zabaveno a může mu být odepřen vstup do země.
To ale stále nic není. Průkopníkem v omezování digitálních svobod je ve svobodném světě Austrálie, která se chová tak trochu jako Čína – má už svůj firewall, který dovoluje zablokovat přístup ke službám, které zakáže soud. Primární motivace je, pochopitelně, „ochrana dětí“, tedy zamezení přístupu k pornografii, ale například i literatura, týkající se euthanasie a další obsah, který považuje vláda za nevhodný.
Historie internetové cenzury se táhne už od roku 1995 a přes odpor organizací jako je EFF, se neustále opakuje snaha o systematickou cenzuru ze strany Australian Communications and Media Authority. Podílí se na tom různé aktivistické a nátlakové skupiny, které tlačí na politiky a tlačí jim svoje představy o tom, co je „vhodné a co je nevhodné“. Diskuse o tom, co je přijatelné a co ne, které porno je pro Australany v pořádku a které už není, je fascinující – doporučuji si to prostudovat na Wikipedii, abyste věděli, jak také může vypadat „svobodná společnost“ a jaké následky má zavedení filtrování obecně. Jakmile je jednou systém implementován, může se na blacklistu ocitnout ledacos – a to i úplně potichu.
Tím to ovšem nekončí, tohle Australanům nestačí. Australská vláda chce totiž zavést povinné backdoory do všech aplikací dovolujících kryptografickou komunikaci a bezpečné uložení dat. Politikům zásadně vadí, že existují komunikační programy, které dovolují důvěrnou komunikaci – a proto chtějí donutit poskytovatele podobných programů a služeb, aby povinně umožnili státní správě přístup. Ano, australští politici jsou opakovaně upozorňováni na to, že jakmile je vytvořen backdoor, může ho využít každý a že jde o extrémně nebezpečnou tendenci, ale zdá se, že jim to je jedno.
Samozřejmě, australský nápad nemůže fungovat, protože už existuje software dovolující bezpečnou komunikaci. I když nové služby budou obsahovat backdoor, stále můžete používat ty bezpečné. To znamená, že bezpečné služby budou muset být postaveny mimo zákon, což bude další logický krok.
Australany nezajímá, že svou snahou o kontrolu podrývají samou podstatu bezpečné komunikace a tedy funkce internetu a že otevírají doširoka dveře hackerům. Naopak, pokud dojde ke zhoršení bezpečnostní situace, jenom jim to dovolí přitvrdit a vyhlásit další restriktivní legislativu. Krok za krokem budou ořezávat internetové funkce – a tím degradují celosvětové služby na jakýsi ekvivalent státem spravovaných telekomunikačních služeb.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
