Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Žádné dobré zprávy: Povinné eurofilmy i nepřípustné soukromí
Žádné dobré zprávy: Povinné eurofilmy i nepřípustné soukromí
autor: Michal Rybka , publikováno 5.10.2018
Žádné dobré zprávy: Povinné eurofilmy i nepřípustné soukromí

Poslední měsíc je pro IT dosti temný. Evropa se usnesla, že nejenže bude vydělávat na únicích dat, ale také že vnutí „kabelovkám“ evropský obsah. Nový Zéland považuje za přiměřené odemykat celníkům svá zařízení, Austrálie chce nabourat kryptografii a v Americe se chystá soud s Kalifornií, protože si prosadila vlastní síťovou neutralitu.


Jiným problémem naopak je to, že občané neví, na co se mají dívat. Občané jsou hloupí a pokud nebudou správně ideologicky vedeni, mohli by propadnout například zahraniční tvorbě. K čemu subvencujeme národní kulturu, když si ji občané neváží a ignorují ji? Vy je skásnete na daních a v jejich vlastním zájmu podporujete kvalitní domácí produkci, ale nevděčníci na to kašlou a dívají se raději na Netflix. Cizí komerce vítězí nad domácí uměleckostí – a to rozhodně nelze tolerovat!

Proto Evropský parlament schválil směrnici, podle níž všechny audiovizuální platformy musí od roku 2020 nabízet minimálně 30 procent obsahu z EU. Týká se to té části služeb, které nabízejí VOD (Video on Demand), což by bylo možno nesprávně vyložit jako „video na vyžádání“, tedy jako obsah, který si vybírá sám divák. Občan ale samozřejmě houby ví, co je pro něj dobré a je zcela vyloučené, aby mu bylo dovoleno vybírat si to, co sám chce. Léta kulturní eroze, kdy se lidé dívali na to, co je zajímalo, musí skončit – a budou se dívat na to, co je pro ně dobré. Prostě jim to narveme až do krku.

Žádné dobré zprávy: Povinné eurofilmy i nepřípustné soukromí

Pokud byste čekali, že Evropský parlament pochopí technologické zaostávání za Amerikou tak, že podpoří vlastní služby VOD a vybuduje vlastní podobné služby, čekali byste marně. Hrozilo by totiž, že by nebyly úspěšné a že by občané stále projevovali větší ochotu sledovat americký mainstream před lokální produkcí. Je mnohem jednodušší nařídit něco úspěšným, než něco vybudovat sami, což politici dobře vědí. Proto je nejlepší to hodit celé na hlavu úspěšným a jenom je pohodlně pokutovat za to, že poruší něco, co jste jim nařídili, než abyste budovali vlastní systém a soutěžili s nimi.

Toto opatření slouží k tomu, aby někdo jiný za svoje prostředky realizoval to, co politici chtějí a také pro to, aby každý viděl, že jsou k něčemu užiteční. Bez jejich moudrosti by se totiž věci mohly vyvíjet samy a to už není možné dále tolerovat. Všichni víme, že příliš svobody, jednoduchá a přehledná pravidla jsou problém, protože se věci dějí příliš rychle, bez kontroly a samostatně. To by mohlo naznačovat, že není třeba moudrosti a dohledu shora, což je nebezpečné a škodlivé.

V diskusi k článku na Technetu si pamětníci stěžují, že takové regulace pamatují z reálného socialismu. Já je pamatuji také – a musím říci, že mi mimořádně vyhovuje stav, kdy mám přes YouTube dostupnou produkci východní a přes Netflix západní. Že si mohu vybrat, ale někomu prostě volná soutěž vadí. Dodatky typu odstraňování „nevhodného“ obsahu jsou opravdový blast from the past. Současná autocenzura YouTube jde až za hranu toho, co považuji za problematické – a omezující svobodu slova. Ale došlo k tomu i bez nutnosti nějaké centrální regulace, což dokazuje, že je zbytečná.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
156 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 75.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.