Technologie a vojáci: Co nám ta válka vlastně dala?
i Zdroj: PCTuning.cz
Internet Článek Technologie a vojáci: Co nám ta válka vlastně dala?

Technologie a vojáci: Co nám ta válka vlastně dala? | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

24. 8. 2018 03:00 16

Seznam kapitol

1. Nemyslet a plnit rozkazy 2. Změny v myšlení i plánování 3. Válečná byrokracie 4. Jenom dril už nestačí 5. Ničivé až příliš 6. DARPA

Technologický vývoj není rovnoměrný. Smutnou pravdou je, že se ve válce či akutním ohrožení se rychlost technické evoluce zvyšuje. Největší pokrok lidstvo zažilo v období kolem dvou světových válek a války studené. Neplatí už Cicerovo „inter arma silent Musae“, čili ve válce mlčí Múzy? A co nám válka vlastně dala?

Reklama

Technologie byly stále nové a složité. Vojáci byli cvičeni rychle a minimálně – ale ukazovalo se, že je potřeba mít specialisty, kteří chápou složité věci jako letadla a radary. To, co zlomilo vaz Japonsku i Německu, nebyl nedostatek zbraní, ale nemožnost dostatečně rychle vycvičit specialisty, kteří ty věci budou umět efektivně používat. Ukázalo se více než jasně, že klasický dril a přirozený postup v armádě nestačí, pravděpodobnost smrti začátečníka je moc vysoká a složité zbraně musí ovládat lidé, kteří jim rozumí. Válka přestala být jenom pro silné a statečné, nyní byli potřeba i vzdělaní a chytří.

Velký vliv na moderní technologie má také Třetí světová válka. K ní zatím nedošlo a budou-li nám bohové milostiví, tak k ní také nedojde. Popravdě řečeno, Studená válka bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat, protože vedla k prudkému rozvoji letectví, kosmonautiky i počítačových technologií. Procesory, umělá inteligence, GPS, internet, mobilní telefony – to všechno je důsledkem soutěže ve Studené válce.

Velmi významnou organizací je RAND Corporation, neziskovkový think-tank, který v roce 1948 založil Douglas Aircraft Company. Úkolem této organizace byla interdisciplinární studia, která se zaměřovala jak na otázky vojenských, tak i civilních technologií. S RAND Corporation spolupracovala velká řada významných vědců a techniků – od Johna von Neumanna, přes Samuela Cohena, tvůrce neutronové bomby či matematika Johna Forbese Nashe, až po politického ekonoma Franciese Fukuyamu.

Velmi zajímavý je fakt, že se poprvé objevují i obecní matematici, včetně tvůrce teorie her – a filozofové. Za pouhých 30 let se lidstvo dostalo od bezstarostného až pyšného použití prvních jaderných pum do situace, kdy si najednou politici uvědomili, že nás sice soutěž dostala do vesmíru a dokonce i na Měsíc, ale také nám dala poprvé v dějinách lidstva kapacitu „zničit celé Boží stvoření“. A že tuto kapacitu by neměli ovládat vojáci, kteří uvažují v dimenzi „vyhrát, prohrát, nakopat těm druhým prdel a donutit ty druhé bastardy, ať oni umřou za svou vlast“. Že je to nebezpečné.

Válka přestává být otázkou chlapů, kteří velí jiným chlapům. Když se podíváte na odborné studie, najednou vidíte, jak se celý tón mění, protože jedna technická inovace následuje druhou a každá z nich má potenciál kompletně zvrátit rovnováhu sil. Typickým příkladem je příchod neutronové bomby (1958), která náhle slibuje vysoce efektivní radiační zbraň, která zabije lidi, ale nepoškodí moc okolí. A navíc stínění proti gama záření nefunguje, takže Američané zjišťují, že mají v ruce potenciální trumf proti záplavě sovětských tanků, jejichž stávající konstrukce posádky nechrání. Studie nasazení neutronových zbraní skutečně připomínají cvičení z fyziky, jsou to vědecké a technické výpočty, kde se vojáci ztrácejí.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama