Technologie a vojáci: Co nám ta válka vlastně dala?
i Zdroj: PCTuning.cz
Internet Článek Technologie a vojáci: Co nám ta válka vlastně dala?

Technologie a vojáci: Co nám ta válka vlastně dala?

Michal Rybka

Michal Rybka

24. 8. 2018 03:00 16

Seznam kapitol

1. Nemyslet a plnit rozkazy 2. Změny v myšlení i plánování 3. Válečná byrokracie 4. Jenom dril už nestačí 5. Ničivé až příliš 6. DARPA

Technologický vývoj není rovnoměrný. Smutnou pravdou je, že se ve válce či akutním ohrožení se rychlost technické evoluce zvyšuje. Největší pokrok lidstvo zažilo v období kolem dvou světových válek a války studené. Neplatí už Cicerovo „inter arma silent Musae“, čili ve válce mlčí Múzy? A co nám válka vlastně dala?

Reklama

V dávné minulosti byly věda a armáda od sebe víceméně oddělené oblasti. Bojovalo se převážně fyzicky a vojáci se zaměřovali na fyzickou sílu, trénink a praktické činnosti. Nejstarší armády byly posbírané víceméně nahodile a jenom jejich velitelé se zabývali válkou systematicky – když se přiblížil protivník, rozdaly se zbraně fyzicky schopným a nějak se bojovalo. Zvláště u tak zvaných barbarských armád, které ohrožovaly Řím ze severu, bylo obvyklé, že když šlo do tuhého, zbraně braly do rukou i barbarské ženy.

Římané naproti tomu patřili mezi první, kteří začali vyvíjet vojenskou vědu metodicky. Souvisela se striktní organizací jejich armády, která se osvědčila v minulosti Makedoňanům, a nutností zajistit činnost armády na dlouhé vzdálenosti. Bylo tedy nutné řešit i logistiku a budování opěrných bodů. Podobně, jako se v poli osvědčily vojákům formace, osvědčily se jim i ustálené postupy při budování táborů a cest. Když to fungovalo, tak se to dále používalo.

Nicméně pokud jde o inovaci válečných technologií, Římané k tomu přistupovali značně nahodile. Když po cestě narazili na něco zajímavého, vzali si to, obvykle i s místními bojovníky, ze kterých udělali pomocné jednotky. Rozdělili si armádu podle úkolů, měli například samostatně ženisty, ale příliš se nevěnovali aktivnímu vývoji zbraní kromě jejich praktického vylepšování. Je to až zajímavé, protože při obléhání Syrakus jim Archimédés celkem jasně demonstroval výhody vojenského výzkumu například tím, že jim dokázal zapalovat lodě pomocí slunečních paprsků.

Bylo to jistě hezké demo, ale nebylo praktické – lodě se daly zapalovat a ničit rychleji klasickým ohněm. Rovněž i analogové počítače, jako stroj z Antikytéry, byl jistě hezká hračka, ale jaký to má smysl ve válce, když jde o to vypsychovat legionáře natolik, aby drželi formaci tváří v tvář barbarské záplavě šípů a potom nepříteli kuchali bez milosti střeva? To jsou věci, které potřebuje voják! Armáda byla pro chlapy, ne pro mudrce, kteří si čmárají do písku a sepisují knihy. Jediné, co je třeba vylepšovat, je vybavení, což mudrlant, který sedí v sudu, nikdy nezvládne. To zvládne jenom chlap, co s tím musí pochodovat pěšky až do Parthie!

Přezíravý postoj vojáků k výzkumu se netýkal jenom západního civilizačního okruhu, ale i východního. Války, které se odehrávaly při sjednocování Číny a války Mongolů byly svým rozsahem naprosto obrovské, přesto ale nevedly k rozvoji technologií. Podobně jako na Západě vedly k vojenské organizaci a standardizaci výroby, kdy se kontrolovala podoba a kvalita zbraní. Inteligence byla opět záležitostí hlavně velitelů, kteří studovali strategii a občas dokázali docela kreativně postupovat formou lstí a speciálních operací.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama