Monster Hunter World – RPG jenom o lovení příšer | Kapitola 4
Seznam kapitol
Přibližně půl roku po vydání konzolové verze hry se Monster Hunter: World s velkou pompou dostává také na PC. S sebou si přibalila majestátní příšery a hromadu možností jak je ulovit. Je jen na vás, zda potvory budou dále tyranizovat svět, nebo dají pokoj. Jak převážně konzolová série silně východního ražení funguje na PC tady v Evropě?
Doteď si pamatuju první dva souboje. Nejprve na mě vlétly ještěrky. Bylo jich asi jen 5, takže jsem z předešlého hraní Zaklínače 3 byla tak nějak odhodlána, že si s nimi poradím na jeden zátah. Za dvě minuty jsem ležela hlavou v blátě. Když jsem do hry vrátila, narazila jsem zase na ještěra (takového velkého Jub-juba, mazlíčka Patty a Selmy ze Simpsonových). Poučena předchozím nezdarem jsem se do něj pustila hezky opatrně s pečlivě načasovanými úskoky, které jsem prokládala dobře mířenými výstřely.
První setkání s (ne)škodnými ještěrkami...
Po prvních cca pět minutách, kdy jsem mířila na tělo a nic moc se nestalo (poranění v průměru tak 2–5 bodů) jsem začala mířit na hlavu. Jenže ani tady jsem velký úspěch neměla. A tak jsem začala experimentovat s náboji, načež jsem zjistila, že s některými z nich (nevím přesně, ale dohromady je jich snad více než 10 druhů) je zranění větší. A po dalších asi 15 minutách skutečně vyčerpávajícího boje jsem narazila na možnost zarazit náboj do země jako past, která společně s výstřelem udělí zranění například hned 30–40.
Takže tohle setkání jsem zvládla po asi 35 minutách občasného přebíhání z místa na místo (ještěrka se samozřejmě nenechá pižlat bez boje a bez toho, že by se pokusila utéct) a skutečně vyčerpávajícího tance tvořeného úskoky stranou a výstřely a různými dalšími úhybnými a útočnými manévry. Bylo to vyčerpávající, ale nevybavuji si, která hra by mi v poslední době dala tak velký pocit zadostiučinění, snad kromě Dark Souls.
Á propos. Na začátku článku jsem se zmiňovala o strmé křivce učení, která Monster Hunter hry obvykle doprovází, což by společně se zmínkou o Dark Souls mohlo vzbudit pocit, že Monster Hunter: World je extrémně obtížná hra. Tak to rozhodně není.
Pukei-Pukei aneb ještěrka s oteklým jazykem. Ani ona vám svojí kůži nedá jednoduše.
Neříkám sice, že příšery budete lovit zcela jednoduše, ale hra má dostatečnou vůli co se týče například chyb. Není nutné, abyste v soubojích až se strojovou přesností odskakovali nebo dávali údery jako v Dark Souls.
Tady je to často spíše o trpělivosti nebo o vynalézavosti, schopnosti improvizace v případě, že vás příšera překvapí. Když se vám něco nepodaří, nebo třeba nemáte čas se rychle uzdravit, můžete se schovat třeba za kořeny stromů nebo na větve a úkon provést. Klíčová je tu hlavně příprava, schopnost vybavit se věcmi, které na příšeru zabírají. Pokud toto budete mít, tak už stačí zručnost na průměrné úrovni. Jinými slovy řečeno. V Dark Souls umírám poměrně často. V Monster Hunter: World jenom občas. A nevadí mi to (tolik), protože vás hra šoupne zase hned zpátky, aniž by vás nějakým způsobem perzekuovala.