Když vás vygumují: Potřebujeme digitální listinu práv a svobod? | Kapitola 5
Seznam kapitol
To nejhorší a úplně nejhloupější je, když pravicového konspiračního teoretika eliminují během jediného dne čtyři technologické platformy. A pak jim k tomu začnou tleskat média, která celou dobu kritizoval. Tím – v jeho očích – nepřátelé jen potvrdili, že jeho teorie jsou pravdivé. A jeho fanoušky mohou změnit ve fanatiky.
Tato úvaha je zajímavá. Podívejme se na data: Facebook má 2,2 miliardy uživatelů, YouTube má 1,9 miliardy, WhatsApp 1,5 miliardy, Instagram miliardu a pak nám to klesá až k Twitteru se 336 miliony a Pinterestu se 200 miliony. První tři služby mají více „občanů“, než jakákoliv země na planetě.
Jejich systém „vládnutí“ je přitom velmi zvláštní. Centrály velkých společností se nachází blízko sebe, v Silicon Valley – jde tedy o obří impéria, jejichž hlavní město je v Americe. Připomínám – podle právních expertů platí První dodatek jenom pro Američany a to jenom ve vztahu k vládě.
Aerial view of the main Google Campus in Mountain View, CA., By Austin McKinley - Own work, CC BY 3.0, Link
Rozhodování sociálních sítí je často velmi složité a nejasné. Facebook má blog, který se jmenuje „Hard Questions“ a je o hledání kompromisů. Kompromisy jsou problematické, protože se rozhodují případ od případu – a to často hodně bizarním způsobem. Tak například zmiňují, že v Německu museli obnovit jimi smazaný příspěvek, který mluvil o migrantech jako o parazitech, protože ten příspěvek se netýkal všech migrantů, ale jenom některých. Myslím, že máloco ilustruje problém s omezováním svobody slova jako tohle: Pokud „přiměřeně“ omezíte svobodu slova, budete muset stále zkoumat, jestli jste přiměřeně před hranicí anebo přiměřeně za hranicí.
Fake news jsou úplnou novinkou v tom smyslu, že nás vedou ještě hlouběji do džungle. Facebook tomu říká „právo říct něco, co není pravda“ – a je to tak šílené, jak to zní. Tak předně – v mnoha případech není jasné, jestli je něco pravda, anebo ne. Pokud napíšu, že ve vesmíru existuje přesně 42 inteligentních civilizací, neexistuje způsob, jak rozhodnout, zda je toto tvrzení pravdivé, anebo ne, dokud se nepodaří najít alespoň o jednu více a tím tvrzení vyvrátit.
Pokud vám to přišlo ujeté, tak se připravte na něco ještě lepšího: Facebook říká, že je lidským právem vyjádřit tvrzení, že Země je placatá i že Země je kulatá. (Human rights law extends the same right to expression to those who wish to claim that the world is flat as to those who state that it is round — and so does Facebook.) Problém je v tom, že jsme právě opustili pole zdravého rozumu – u Země JDE dokázat, zda je placatá, anebo kulatá. To dokázal už Eratóstenes zhruba 240 let před naším letopočtem – je tedy možné říci, co je pravda a co není. V tomto okamžiku už není řeč o tom, že posuzujeme pravdivost či nepravdivost zpráv, ale že Facebook uznává právo se mýlit a říkat zjevnou nepravdu, pokud to vypadá, že si to člověk opravdu myslí.
Je ale zcela na Facebooku, jak který případ zváží. U řady lidí víme, že neříkají pravdu a šíří fake news, ale Facebook jim to dovolí, zřejmě asi proto, že jsou o tom přesvědčeni a jejich víra je autentická. Co když je ale Alex Jones také zcela autenticky přesvědčen o tom, že má pravdu? To je první případ lepší než ten druhý? Rozhodne o tom komise? Hlasování uživatelů? Nějaký přidělenec?
Není se pak čemu divit, že řada kritiků říká, že pokud má technologická společnost fakticky monopol, měla by fungovat čistě jako služba (utility) a neměla by sama rozhodovat o vhodnosti anebo nevhodnosti obsahu. Řada argumentů je přitom dost silná: Vezměte si například, že se majitel sítě čerpacích stanic prostě rozhodne, že nebude prodávat benzín autům s velkou spotřebou. Zákon to sice nezakazuje, ale majiteli se velká auta nelíbí a tak vyvěsí prohlášení, že podmínkou pro odběr benzínu je to, že se vzdáte silného auta. Pokud s tímto pravidlem nesouhlasíte, odjeďte.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
