Rychlé vzestupy i pády technologických gigantů | Kapitola 4
Seznam kapitol
Zrození, vzestup, růst, stagnaci a následující pád zažívá většina firem. U technologických firem je zajímavé to, jak rychle dokážou vyrůst a jak rychle dokážou zmizet. Jen některé vydrží tak dlouho jako IBM anebo HP, většina se naopak prořítí svojí existencí jako kometa, na chvíli všechny oslní – a pak zase zmizí v nenávratnu.
Dalším pozoruhodným případem je vzestup a pád AOL (America On-Line). Tato společnost vznikla v roce 1983 pod názvem CVC (Control Video Corporation) a původně se zaměřila na uploadování her do konzolí Atari 2600. K tomu se používalo zařízení GameLine, které vypadalo jako cartridge, zasunulo se do konzole a dovolilo se připojit přes modem.
Detaily funkce GameLine neznám, ale podle popisu to vypadá, že zájemce zaplatil 50 USD za modem, 15 USD za vytvoření účtu a pak se platil jeden dolar za každou hru, kterou jste si stáhli. Ta se dala hrát „zhruba desetkrát“ (about 10 plays) a podle všeho při vypnutí v konzoli nezůstala. Společnost navíc nabízela informační služby.
Služba bohužel přišla těsně před kolapsem konzolového trhu v USA. V roce 1985 se firma přejmenovala na Quantum Link a nabídla online služby pro Commodore 64. S domácími počítači to fungovalo úspěšně, takže firma začala spolupracovat s verzí služeb jak pro Apple, tak i pro PC. V roce 1991 se pak firma změnila na AOL (America On-Line).
Díky šikovně vedeným marketingovým kampaním, které se kterými přišla Jan Brandt, začala firma prudce růst a nabírat zákazníky. Zatímco jiné služby jako CompuServe vyžadovaly poplatky za software na připojení, AOL rozdával diskety a později CD zdarma. Zákazníci platili pouze za prosurfovaný čas, přičemž po registraci získali nějaký čas zdarma. Konkurence se pokusila přejít z po minutách tarifikovaného připojení na měsíční flat-rate, což AOL následoval a naběhl si do pěkných problémů, protože zákazníci mohli být připojení, jak dlouho chtěli a blokovali modemová pole, takže firma musela investovat do expanze infrastruktury.
Mimo nárůstu nákladů všechno vypadalo dobře, AOL raketově rostl počet uživatelů a firma začala dělat akvizice. Získala ICQ, dále Netscape a kolem roku 2000 v Americe dominovali. Jejich služby nabízely jak připojení do internetu, tak i vlastní obsah – a snaha vytvářet svůj vlastní obsah se jim vymstila. Pustili se totiž do naprosto šílené akvizice – koupě Time Warner.
Zpráva ABC News z 10. ledna 2000 udává, že prodejní cena Time Warner byla 162 miliard USD. Byl to naprosto obří a naprosto šílený nápad – z mnoha důvodů, například proto, že obě firmy měly naprosto odlišné firemní kultury, které se nedařilo sjednotit. Byla to velmi nákladná chyba, která jim zkomplikovala život a připravila je o kapitál, který je mohl zachránit o pár let později.
AOL se sice podařilo přežít dotcomový kolaps, osudným se mu ale stal vzestup broadbandu. AOL měla v roce 2000 více než 26 milionů zákazníků a pokrývala připojení zhruba poloviny amerických domácností. S příchodem broadbandu firma začala ztrácet zákazníky: V roce 2007 počet uživatelů poklesl na 9 milionů, v roce 2013 pak na 2 miliony. Nakonec byla v roce 2015 AOL odkoupena firmou Verizon – a bylo to. Pokusy vydělat si obsahem nevyšly, s reklamou to bylo to samé.
Takto bychom mohli pokračovat dál a dál: Digital Research, Commodore, Atari, Yahoo, 3dfx... V řadě případů můžeme dohledat jedno rozhodnutí, které mělo kritické důsledky – i když to vidíme pouze s odstupem času.
Z pohledu doby, ve které k rozhodnutí došlo, to ale často nevypadá nelogicky. Když se mluví o tom, že „něco bylo dávno jasné“ či „bylo to dlouho napsáno na zdi“, tak se obvykle mluví o posledních třech letech, kdy bylo jasné, že firma sází na poslední pokus prorazit či zemřít. Většinou se ale kritická chyba stala o poznání dříve – a často nebyla tak nelogická, jak se prezentuje.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
