Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Sega Mega Drive a Nintendo SNES v novém vydání
Sega Mega Drive a Nintendo SNES v novém vydání
autor: Miroslav Ježek , publikováno 19.7.2018
Sega Mega Drive a Nintendo SNES v novém vydání

Známé konzole ze zlaté éry útočí vahou Měsíce na naše nostalgické obvody. A jde jim to, proto v článku najdete spoustu vzpomínek a patetického blábolení o těch časech minulých. Přitom se ale dovíte, co znovuoživení těchto konzolí přineslo, v čem se liší a hlavně, jestli je pořád zábava pařit staré, ale osvědčené hity.


SNES a herní výbava

Než rozpitvávat jednotlivě všechny hry, vyberu své osobní favority a troufám si říct, že nezklamou ani ostatní hráče. Při spuštění konzole se objeví seznam všech her a račte si vybrat. Zajímavé jsou možnosti toho, jak se bude SNES prezentovat. První je CRT filtr – chytráci u Nintenda si byli vědomi, že staré CRT televize poskytovaly konzolím nezaměnitelný a máznutý obraz. Proto je tu i tahle volba, která výsledný obraz rozostří jako panák tequily a prokládá jej. Druhý filtr je asi nejlepší, cihlovité pixely mírně obrušuje, ale ne jako kdybyste si nakapali do oka citron. Třetí pak poskytuje maximální ostrost a čistotu, ale vzhledem k rozlišení her jsou hrany všech pixelů ostré jako lazebnická břitva. Pobavila mě možnost zapnout postranní kulisu u her. V režimu 4:3 jsou na dnešní klasické telce po stranách černé pruhy a SNES vám dá na výběr, jestli tam třeba nechcete kinozávěsy nebo tak. Příjemná drobnost.

Donkey Kong Country

Jedna z nejlepších plošinovek, které pro SNES můžete najít, navíc v provedení, které obstojí i dnes. Hra byla totiž vytvářena na našlápnutých kompech Silicon Graphics a i po instalaci litru metanolu do chřtánu byste si všimli, že DKC je oproti jiným hrám hezčí a barevnější. Ale o technickém zpracování netřeba tolik plkat, hlavní je hra.

Jednoho dne byla Donkey Kongovi ukradena horda banánů zlým klanem Kremlingů, oprsklých krokodýlů. Ty má pod palcem arcikrokodýl, big boss a numero uno King K. Rool. Co bylo ukradeno, je potřeba nalézt, a protože hlídáním hromady banánů byl pověřen opičák v tréninku Diddy Kong, je to na jeho triko. Takže žádné zalézt na strom a nechat fotra makat. Čili na cestě za shnilými banány ovládáte oba opičáky, ale aby to nebylo chaotické, ve skutečnosti ovládáte jen jednoho. Druhý poslušně následuje, přičemž je lze mezi sebou prohazovat a využívat tak jejich předností. Velká opice je silná, malá zase mrštná. Úrovně poskytují dostatečnou rozmanitost od džunglí a chrámů přes doly a hory. Jsou nacpané nepřáteli, plošinami, skrýšemi, předměty a vůbec vším, co činí hopsačku hopsačkou.

Super Mario World

Samozřejmě, ikonický knírač nesmí chybět. Celosvětová oblíbenost Maria pramení nejspíš z toho, že je to prostě dobrá herní série. Sám jsem jej na NESu dohrál mnohokrát a skoro každé zahrání nabídlo něco nového díky nevídanému množství skrytých úrovní, tunelů a plošinek. Náhodně jsem vyskočil, Mario narazil kokosem do neviditelného bloku a z něj vyrostl stonek až do stratosféry. Nebo jsem se přikrčil na zeleném kanálu a Mario do něj zahučel. Voilá, další skrytá místnost. Super Mario World jakožto pokračování nabízí to samé a ještě mnohem víc.

O příběh snad ani nejde, ale ve zkratce, Mario a jeho kolega topenář Luigi si vyrazili s princeznou Peach na zaslouženou dovolenou. Neustále protahování ucpaných záchodů, výměny topení a úmorné zachraňování té slepice prostě jednoho utahají. Jenže si vybrali svět, kde se to hemží dinosaury a nebohou princeznu někdo čórnul. Takže jako obvykle je potřeba ji najít a nastolit mír v jurském parku, protože i dinosauři jsou vězněni zlým vedoucím. Nejklasičtější z nejklasičtějších plošinovek vůbec.

Street Fighter II Turbo

Má cenu tohle vůbec představovat? První díl moc velkou díru do Země neudělal, ale druhý, to byl nářez. Konverze na všechny možné systémy, nevídané prodeje, trička, figurky, dokonce i úchylný film s J.C.V.D. (i výše zmíněný Mario má svůj film – a je to příšerná blitka).

Fenomenální bojovka nabízela skvělé zpracování, atraktivní lokace a výborně vyvážené a přesto tolik rozdílné bojovníky. Gumák Dhalsim, ruský medvěd Zangief nebo zelený Brazilec Blanka, který spíš připomíná cosi, co by vzniklo spářením aligátora a gorily. Krystalicky čistá akční hra, kdy jde jen o to zmalovat tomu druhému fasádu a nakonec se dostat ke generálu Bisonovi. Ten je prezentován jako záporák a patrně má asi nějaké politické cíle, neboť je oslavováno, když dostane přes hubu. Ačkoli je SF výborně hratelný v jednom hráči, ta pravá mela se strhne ve dvou a více lidech. Pak teprve naplno vybublá řevnivost, adrenalin a vrozená soutěživost. Ovšem pozor, aby to neskončilo krveprolitím.

Ukázka všech her na SNESu



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
23 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 11.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.