Atari Video Computer System (VCS): první slavná herní konzole
Seznam kapitol
Historie zná mnoho herních konzolí a jejich soubojů. Můžeme být fanoušky Playstation, nebo XBoxu, ale na začátku celé éry konzolí existovala jedna, která se stala přímo jejich symbolem. Ne, nebyla první, ale byla jednoznačně nejslavnější a vyráběla se po 14 let. Minimálně svou neuvěřitelnou životností může směle konkurovat svým nástupcům.
Minimálně v této neuvěřitelné době může směle konkurovat svým dnešním mnohem výkonnějším nástupcům.
Firmu Atari jsme opustili ve chvíli, kdy se její management domníval, že výrobou Home Pongu objevil nový svatý Grál, který bude pro firmu znamenat další léta úspěchů a náskok před konkurencí. Jenže, nebylo tomu tak. Atari se naučilo vyrábět domácí herní konzole, které nebyly programovatelné, ale pro každou bylo nutné vyvinout speciální čip, v němž byla hra hardwarově zakódována. Jakkoliv nám to dnes přijde poněkud šílené, Atari takto několik konzolí vydalo (například Super PONG, Hockey PONG etc.) a se slušným úspěchem.
Pong 3D pro rok 2018 – projekt The Atari Pong Coffee Table
Problém spočíval v tom, že konkurence se učila nesmírně rychle. Měla to ulehčené v tom, že přišly specializované integrované obvody jako AY-3-8500 od General Instruments, nebo SN76410 od Texas Instruments, nazývané „PONG-on-chip“. Tyto čipy obsahovaly několik her typu PONG a každý si na jejich základě mohl postavit svou vlastní herní konzoli. Samozřejmě, jednoúčelovou, neprogramovatelnou, ale to tehdy nevadilo. Trh byl zahlcen spoustou konzolí, které sice vypadaly každá jiná, ale ve skutečnosti nabízely v podstatě stejné možnosti, takže není divu, že se zhroutil.
Leč tehdy, v tom dávném roce 1976, se přeci jen ukázala další cesta, kterou bylo možné jít. V listopadu totiž firma Fairchild uvedla na trh svou konzoli Channel F, která znamenala naprostou revoluci. Šlo o první programovatelnou konzoli řízenou mikroprocesorem. Hráči stačilo zvolit zásuvný modul s hrou a mohl se pustit do „pařby“. Teoreticky tedy bylo možné na konzoli hrát stovky ba tisíce her. Teoreticky.
Nakonec vzniklo pro tento produkt těch her jen 27, což je dost překvapivé. Není ale divu, protože onen fakt prvenství byl asi tím jediným, čím se konzole mohla chlubit. Nabízela dost mizernou grafiku s rozlišením 128x64 bodů v osmi barvách s dost podivnou paletou, kde byly sice dvě zelené a dvě modré, ale neexistovala třeba žlutá či hnědá. Existovala i další omezení, například nepraktické joysticky a velice málo paměti (64 bytů), ale asi ten nejdůležitější důvod neúspěchu této konzoli spočívá v tom omezeném množství her. Fairchild prostě nedokázal přesvědčit vývojáře, aby pro jeho konzoli hry vytvářeli, a sám toto zajistit nemohl.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
