Vzhůru do dystopické kyberbudoucnosti! | Kapitola 3

Extrémní disparita je vyloženě škodlivá a vede ve finále k rozpadu společnosti. Můžeme si to ukázat na příkladu dlouhodobě existujících společností, jako byl starý Egypt. Tam docházelo k extrémnímu hromadění bohatství na mnoha úrovních, zajímavé ale je, že jediný opravdu nepřijatelný model spočíval v tom, že se shromážděné bohatství zahrabalo s jeho majitelem. V reálu se ale přerozdělovalo jinak: Faraon zahrnoval dary chrámy, které měly svoje vlastní pozemky a ekonomiku. Chrámové areály vytvářely spoustu pracovních míst ve své verzi znalostní ekonomiky (kněží, písaři, administrátoři, architekti...) a jejich poptávka zase pracovní místa pro rolníky, dělníky, kameníky a podobně.

Na Egypt se díváme většinou špatně, jako na „nekrocivilizaci“, která byla fascinována stavěním hrobek a památníků. Zapomíná se ale na to, že jako jedna z mála civilizací byla v potravinovém plusu, Nil dokázal uživit hodně lidí. Valná část pracovní kapacity by zůstávala ležet ladem: Zatímco v moderní redistribuční společnosti by takoví zbyteční pracovníci skončili na dávkách, v Egyptě se nechali zaměstnat a podle svých schopností se stali například řemeslníky anebo pracovali na stavbách.

Bohatí lidé měli zájem o stavbu nákladných areálů, které zaměstnaly spoustu tvůrců, ale i obsluhujícího personálu. Bylo úplně běžné, že i méně majetní pověřili nějaké chudé údržbou hrobů svých předků, za což jim přiznali důchod anebo věnovali pozemek. Tím se zdánlivě umrtvený kapitál vracel zpět do oběhu a do jisté místy nahrazoval sociální systém – s tím rozdílem, že peníze nebyly „za nic“, ale za práci.

A pro dlouhodobou stabilitu země je důležité, aby lidé netrávili čas nicneděláním, ale prací. Pokud nic nedělají, potřebují nějakou jinou zábavu. Starověký Řím měl kupříkladu jiný systém, kterému se říkalo patronáž. Vy jste si našli patrona, sponzora, který vás živil – a za to jste ho podporovali kupříkladu při získávání veřejného úřadu. (Dnes známe něco podobného: Někdo vám slíbí, že když ho zvolíte, navýší vám důchod. Je to velmi, velmi podobné.) Plus – nic nedělající populace se musí něčím zabavit, takže postavíte amfiteátr a platíte gladiátory, aby si rozbíjeli držky a tím populaci bavili. To také známe – ve formě sportu a zábavy. Co je Altered Carbon na Netflixu jiného, než moderní verze gladiátorských zápasů?

Pro technologii je podstatné, že společnost musí podporovat dvě věci: Znalostní ekonomiku a masovou výrobu. Znalostní ekonomika preferuje práce vyžadující vzdělání před těmi, které zvládne každý – a masová produkce dokáže replikovat i složité věci poměrně levně. To má zásadní dopady na podobu společnosti.

Znalostní ekonomiku měl už Egypt, ta byla ale striktně limitována na praktické znalosti. Egyptská medicína byla vyhlášená i v Římské říši – dodnes archeologové zkoumají, jak to vlastně fungovalo. Spousta jejich metod, například využívání medu na hojení ran anebo intervenční léčba, trvající pouze tři dny (než se plně nahodí imunitní reakce), je použitelná dodnes. Věda byla ale omezena na praktické věci, týkající se architektury a výpočtů, v Egyptě byla velmi omezena náboženstvím, ze kterého se filozofie prostě neosamostatnila.

Řím už samostatnou vědu a filozofii měl, ta přišla s hellénismem a je jeho největším darem. Hellénská věda se dopracovala překvapivě daleko, znala parní stroj, elektromagnetismus, kuželosečky a ve formě stroje z Antikytéry jsme získali první funkční analogový počítač. Rovněž tak automata neboli automaticky fungující stroje přišly z hellénského světa.

i Zdroj: PCTuning.cz

To, co hellénismu chybělo, byla masová výroba. Dokud se analogové počítače vyráběly kus po kusu ručně, asi jako Fabergého vejce, byla to podivnost pro bohaté. Chudí, zvláště v oblastech Horního Egypta, žili stejně primitivně jako předtím, podobně jako většina římských poddaných. Chudiny se technologický vývoj netýkal – právě to je příklad ekonomiky s velkou příjmovou a vzdělanostní disparitou.