Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Wreckfest – spálený benzin & praskající ocel
Wreckfest – spálený benzin & praskající ocel
autor: Jan "Fucida" Schrenk , publikováno 27.6.2018
Wreckfest – spálený benzin & praskající ocel

Závodit lze mnoha prostředky na mnoho způsobů. Řada vývojářů se ubírá více či méně konvenční cestou a nabídnou nějaká auta, nějaký šampionát, třeba i nějaké vylepšování a tu složitější, tu jednodušší jízdní modely. No a pak přijde Wreckfest. Zpočátku to byl trochu nezvyk, ale po chvíli mě tahle hra úplně pohltila. Na odreagování po dlouhém dni je opravdu skvělá.


Model poškození

Grafické zpracování modelu poškození je působivé, ale poněkud přehnané. Auto, které je slisováno na dvě třetiny své šířky, už vážně v reálu není pojízdné. Stejně tak poškozené zavěšení kol, porouchaný motor či převodovka nemají na chování vozu nikterak věrný dopad. Ano, poznáte, že jste koupili ránu na pravé přední, ale že by vás to reálně vyřadilo, to těch ran musíte slíznout více. Hra mimochodem nabízí dvě míry poškození, „mírnou“ a „reálnou“. Avšak reálně je ta reálná dosti mírná :).

Wreckfest – spálený benzin & praskající ocelWreckfest – spálený benzin & praskající ocel

Pokud bych měl jízdní modely celkově k něčemu přirovnat, asi si pomůžu sériemi Forza. A snad ještě dokonce o něco hlubší.

AI

Když už věnuji AI samostatný odstavec, tak to musí být něco. A víte co? Ono je. U podobného druhu her je pro tvůrce velkou výzvou vyvážit agresivitu tak, aby působila věrně, aby tedy vaši křemíkoví soupeři nebyli jen tupými ovcemi, nebo naopak aby se nesnažili za každou cenu jíti cestou Vražda – Smrt – Zabití. A aby navíc ještě uměli solidně zazávodit?

Wreckfest – spálený benzin & praskající ocelWreckfest – spálený benzin & praskající ocel

V tomto směru ale musím tvůrcům vyseknout obrovskou poklonu. Ne že by se AI chovalo vyloženě lidsky, ale ani jednou mě nic vyloženě nebilo do očí. Počítač navíc svou péči věnuje spravedlivě jak vám, tak i sám sobě a vy necítíte takové to obvyklé „všichni jedou proti mně“, nebo naopak „jako bych tu pro ně nebyl“. AI mohla celý tento počin pokazit, ale já v ní vidím zajímavou devizu.

Musik? Musik!!!

A další samostatný odstavec. Nikdy, opravdu NIKDY jsem se nesetkal s takhle brutálně hustodémonskykrutopřísným fantastickým soundtrackem. Já vím, je to individuální a mix amerického neo-punku a metalu nemusí sedět každému, ale mně se to líbilo extrémně hodně. Naposledy si na podobně chytlavé rify a skladby pamatuji z NHL 2000, šílených osmnáct let zpátky. Úplně se mi nestává, abych si na počítači hudební doprovod zesiloval (mám rád spíše jemné podkreslení na pozadí, k psaní recenze mi teď například hrají Pink Floyd se svým albem More z roku 1969), ale tady jsem zesiloval neustále. Výrazné, výborné!



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
26 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 11.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.