Evangelium podle EDSM – „Neodcituješ, aniž bys zaplatil.“ | Kapitola 3
Seznam kapitol
Redakce římských novin Tempus Novus bouřila aktivitou. „Porada na titulku!“ zavolal editor první strany.Šéfredaktor i další redaktoři se posadili kolem stolu. „Takže pánové, titulka pro pondělí 6. dubna roku konzulátu Ocelly a Sully, aneb jak píšeme do tiráže, roku 786 od založení Města...“
Elév přišel ke svému stolu, sedl si, vzal voskovou tabulku a rydlo a psal:
Zmrtvýchvstání v Judei!
Prorok, zvaný Yeshua aneb Ježíš (37), tesař, syn Josefův, byl v pátek 3. dubna roku 786 od založení Města ukřižován. Vzat byl v zajetí proto, že sám sebe označoval za Proroka a Syna Božího a taktéž Mesiáše, čímž velké pobouření pozvedl, jelikož Židé pouze jednoho Boha uctívají a na jednoho Mesiáše čekají.
Yeshua byl znám mnohými zázraky, které před svou družinou předvedl a rovněž čas své smrti předpověděl a označil, že jeho smrt bude sama tím největším zázrakem, protože on ji dobrovolně podstoupí, aby v Judei lid vykoupen byl. Ve středu 3. dubna byl zajat a vydán na soud místní samosprávě, která požádala římského prefekta Piráta Pontského, aby soud nad ním stvrdil. Ten však tuto událost odkázal do moci místních úřadů dle zákonů platných v impériu i v provincii Judea. Místní soud rozhodl o jeho smrti ukřižováním, které vydán byl a smrt byla rovněž i svědky potvrzena.
Yeshuovo tělo bylo vydáno k pohřbení rodině, hrob však hlídán byl, protože Yeshua předem oznámil, že smrti své unikne díky mocí Boží. Tak se i stalo a přestože byl hrob římskou hlídkou hlídán, Yeshua z něj vystoupil, aby pak svou rodinu a přátele navštívil a svým svědectvím je ujistil, že smrti unikl a skrze svou smrt jim naději nabídl. Pak, podle svědků, vzestoupil na nebesa, kde v milosti Boží nyní setrvává.
A když to dopsal, odnesl tabulky s hotovým textem za editorem.
Ten je se zájmem přečetl, pokýval hlavou a odsunul je stranou. „Dobrý, ale co s tím? Víš, volal jsem do kasáren v Jeruzalémě – a tam mi to jako úplně nepotvrdili.“
Elév se zarazil. „Nepotvrdili, že unikl z hrobu? Ani tu páteční popravu ne?“
Editor kýval hlavou a pomalu zvedl ruku. „Popravu nám potvrdí, ale ten hrob ne.“
„On nebyl prázdný? Je to lež?!“ vyděsil se elév.
„No,“ řekl opatrně editor, „oni si myslí, že se hlídka ožrala a že jim to tělo jeho kámoši vyfoukli.“
„A kde to tělo je?“
Editor pokrčil rameny. „Někde. Nevíme. Oni to ale rozhrabávat nechtějí, protože se shodli na tom, že to zavinila podnapilá hlídka – a jak víme, římští vojáci ve službě nechlastají, takže se to stát nemohlo. Nestalo se to. Je to off record, nic nám nepotvrdí.“
„Takže mám citovat jen tu popravu? A pokud jde o to zmrtvýchvstání, tak se odkázat na jeho rodinu?“
„Ty máš, hochu, větší problém,“ řekl editor. „Jedenácté přikázání je jedna věc, ale víš, že bez jeho souhlasu nesmíš uvádět jeho osobní údaje? To je v té předchozí směrnici, co v té pošahané provincii prošla. Bez jeho souhlasu nesmíš publikovat jeho osobní údaje, mezi které patří jeho jméno, pohlaví i věk. Musíš mít jeho souhlas.“
„Cože?“ vyděsil se elév. „Vždyť ho popravili – a potom nepotřebuju souhlas!“
„Jenomže ty píšeš, že mrtvej není, že jo? Takže je živej, ne?“ podíval se na něj editor. „A pokud je živej, musíš mít souhlas.“
„Ale on vzestoupil na nebesa – alespoň to tak říkají,“ namítl elév. „Tam mu asi nezatelefonuju.“
„Ale je živej? Teda podle nich?“
„Jo!“
„No tak souhlas potřebuješ. Hele, to se v Judei schválilo už před dvěma roky, je to v platnosti, nedělej tu na mě jelena. Jestli je živej, potřebujeme souhlas.“
„A bez jeho souhlasu mám dělat co?“ ptal se elév.
„Napiš to tak, aby v tom nebylo jméno, věk, pohlaví, zaměstnaní – to taky ne – a jméno jeho táty už vůbec ne.“
„Takže to je někdo, koho jsme ukřižovali minulý pátek?“ žasl elév.
„Nenaznačuj pohlaví, buď genderově korektní,“ odpověděl editor. „Nevíš, s čím se identifikuje, může nás zažalovat a to bude teprve problém.“
„Něco, co jsme ukřižovali v pátek..?“
„To už je lepší,“ začal se pochechtávat editor.
„Tohle vážně prošlo?!“ zrudl elév. „Takováhle stupidní legislativa? Přece Pirát Pontský...“
„Pirát Pontský už přerostl svůj volební program, chlapče,“ odpověděl editor. „Je ochotný ke kompromisům, pokud mu projdou věci, které považuje za důležitější.“
„Pokud ale vynechám všechny ty věci, bude to naprostá břečka! Copak není jiná možnost?“
„Je,“ řekl editor. „Jakýsi Iškariotský nám odfaxoval rozhovor sám se sebou. Ten použít můžeme, pokud ho od něj koupíme.“
„On si napsal rozhovor sám se sebou?“ divil se elév. „To je možné?“
„To by ses divil, co je v médiích možné,“ odpověděl editor. „On to nenapsal úplně špatně.“
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
