Evangelium podle EDSM – „Neodcituješ, aniž bys zaplatil.“
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Evangelium podle EDSM – „Neodcituješ, aniž bys zaplatil.“

Evangelium podle EDSM – „Neodcituješ, aniž bys zaplatil.“ | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

22. 6. 2018 03:00 12

Seznam kapitol

1. Přikázání jedenácté: „Neodcituješ, aniž bys poplatku nezaplatil!“ 2. Tři sta denárů 3. Zmrtvýchvstání v Judei 4. Udělal jsem to pro mír 5. Bez médií

Redakce římských novin Tempus Novus bouřila aktivitou. „Porada na titulku!“ zavolal editor první strany.Šéfredaktor i další redaktoři se posadili kolem stolu. „Takže pánové, titulka pro pondělí 6. dubna roku konzulátu Ocelly a Sully, aneb jak píšeme do tiráže, roku 786 od založení Města...“

Reklama

Elév si sedl ve své kanceláři a vzal telefon. Prohlédl si titulní stránku The Jerusalem Post a našel číslo na redakci.

„Dobrý den,“ řekl. „Pracuji pro Tempus Novus a rád bych odcitoval váš článek o ukřižování jistého Yeshuy, mělo se to stát v pátek, ano? Ano. Ano? Kolik? Dvacet šekelů. Dobře, to je kolik? Šedesát denárů? To je dost ne? No, ano, jsou to římské noviny. Cože? No ano, vycházíme v celém impériu. Kolik?! Sto šekelů za celoplošné užití? No to jste se zbláznili, ne? Vždyť je to jenom konstatování, že se to stalo!“

A pak zavěsil.

To bude větší problém, než jsem si myslel, řekl si. Normálně napíšeš jenom „podle The Jerusalem Post se toho a toho stalo to a to“ – ale vysolit za to tři sta denárů, to je kapku síla, ne?

Kdo další o tom psal? Farizejové v tom jejich plátku. Dobře, tak zkusíme je.

„Dobrý den, pracuji pro Tempus Novus. Ano. Ano. To jsou římské noviny. Potřeboval bych odcitovat nějaké pasáže z vašich novin o zajetí jistého Yeshuy... Co? Ne. Ne, nemůžete mi zasahovat do textu. Jsme římské noviny, píšeme to, co my chceme. Ano. Ne. Kolik? Dobře. A jak... cože jak? Jako v čistých šekelech? A jak se liší normální a čisté šekely...? Aha. A nechcete se bavit o ceně v dinárech, když jste součástí impéria? No ano, počítat umím. Takže nejde. Aha. A jenom v těch čistých.“

A zavěsil.

Zašel za editorem rubriky. „Tak The Jerusalem Post chce za zprávu v přepočtu tři sta denárů -“

Editor vybuchl smíchy.

„- a farizejové by to dali za padesát šekelů, což je levnější, ale zase chtějí čisté šekely a jenom je.“

Editor se pochechtával. „Co to jsou, u Jova, čisté šekely?“

„To jsou ty, které penězoměnci mění z těch normálních, takže při jejich směnném kurzu by to bylo tak sedmdesát normálních šekelů, což je od oka tak dvě stě deset denárů.“

„Za citaci,“ pochechtával se editor dál. „Jako seriózně, nespadli na hlavu?“

„Mají na to zákon. Je to Jedenácté přikázání, které zakazuje citovat, aniž by citovaný nedostal zaplaceno,“ odpověděl elév. „Potíž je taky v tom, že ten Yeshua vyhnal penězoměnce z Chrámu, takže bude problém sehnat čisté šekely, protože jenom oni měli výsadní právo na jejich výměnu. To nevím, jak zařídit včas.“

„Rozšířili jste Desatero?“ culil se editor. „Myslel jsem, že vy, Židi, na to nesmíte sahat. Že to je od toho vašeho Boha.“

„Odhlasovali si to,“ řekl elév. „Prošlo to jejich parlamentem. Je to povinné, žádné médium nám nedovolí od nich citovat.“

„Počkej, počkej, počkej,“ rozesmál se editor. „To mi chceš jako říct, že se místní samospráva rozhodla, že tyhle jejich stupidní představy budou platit v celém impériu? Jako že Judea uvalí svoji legislativu na Řím?“

„Ano,“ odpověděl elév.

„To si děláš srandu, chlape!“ bavil se editor. „Naše legie napochodovaly tam, ne ty jejich sem. A přesto mi tvrdíš, že to jejich Jedenácté přikázání platí i pro Řím..?“

„Ano,“ přikývl hlavou elév. „Římský místodržící to schválil.“

„Pirát Pontský?“ podivil se editor. „Hele, není to ten samej politik, co se dušoval, že chce otevřenou informační společnost?“

„Ano, on to schválil. Řekl, že na té legislativě nevidí vady, že to je věc lidu judského.“

„I když má platnost po celém impériu?“

„Řekl, že si nad tím myje ruce,“ pokrčil rameny elév.

„No jo,“ zavrčel editor. „To jsou ti politici. Hubu plnou otevřené informační společnosti, ale pak dostanou post, koupí si palác na hypotéku, pořídí si na spotřební úvěr drahé služebnictvo – a pak je zajímá už jenom to, aby nepřišli o svoje posty.“

„Nevím, co mám dělat,“ řekl elév. „Vím, co se tam stalo, ale nemám koho citovat. Teda jenom ty zélóty, ale...“

„Ty vole, ty nemáš pud sebezáchovy asi,“ zakroutil hlavou editor. „Ty rozhodně ne! Hele já tam znám nějaký lidi, zavolám tam a zkusím něco získat. Ty to nějak sepiš a zkusíme to nějak nazdrojovat.“

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama