Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Pád klasických médií: Pláč nad rozlitým Twitterem
Pád klasických médií: Pláč nad rozlitým Twitterem
autor: Michal Rybka , publikováno 16.6.2018
Pád klasických médií: Pláč nad rozlitým Twitterem

Kolem roku 1998 bylo technologům jasné, že klasická média mají velký problém. Novináři si toho všimli zhruba o deset let později, mediální domy to nepochopily dodnes – a proto se v rámci EDSM pokouší prosadit Article 11 ve víře, že to zpomalí jejich pád. Je zajímavé, že média ani po dvaceti letech nepochopila, že si právě kladou ke spánku pistoli.


Novináři jsou velmi zajímavou skupinou obyvatelstva, která – protože se v médiích objevují pravidelně – propadá přesvědčení, že věcem rozumí víc než ostatní. Velký problém nastává ve chvíli, kdy jejich sebevědomí vzroste do té míry, že opustí tábor komentátorů událostí a přestoupí do týmu, který události tvoří. Tam obvykle katastrofálně selžou, protože jedna věc je ve stylu Cpt. Obvious komentovat proběhlé události a věc úplně jiná je předvídat změny, vytvářet je a nést za ně zodpovědnost. (Viz například tento starší článek.)

Je to úplně jiná liga problému – a proto pokusy novinářů přejít z jednoho tábora do druhého končí většinou katastroficky. Vím o tom svoje, stalo se mi to taky: Zvenku vypadá vše hrozně jednoduše, teprve uvnitř pochopíte komplexitu problému. Odešel jsem poučen v tom smyslu, že je správné, když technologie vyvíjejí ti opravdu chytří, zatímco my natvrdlejší je pouze komentujeme a glosujeme. Není to nutně špatně, protože každá práce vyžaduje vizionáře, realizátory, puntičkáře i popularizátory. Jenom je důležité uvědomit si, do jaké kategorie patříte a co byste tedy měli dělat: Je jedna věc hodnotit kvalitu OLED televize a věc úplně jiná je řešit výrobní proces OLED panelu a jeho životnost. To, že umíte jedno, neznamená, že máte sebemenší představu o tom druhém.

Všem, kteří se zajímají o sebezahleděnost médií, doporučuji přednášku Jindřicha Šídla, kterou měl na Přírodovědecké fakultě UK. Je to přednáška člověka, který prošel změnou mediálního světa, popisuje ji, ale vůbec ji nechápe. Povrchně popisuje čísla, události a se sebezahleděností typickou pro média se domnívá, že média jsou podstatným participantem této změny, jenom to nějak nezvládla.

To ve skutečnosti není pravda. Média jsou jenom jedním z průmyslů, které nasedly na horskou dráhu technologických změn, jež je provezla spoustou lopingů až na konec – a to v podstatě bez možnosti něco skutečně ovlivnit. Už mezi lety 2000–2005 mediální experti tvrdili, že dojde k pádu klasických médií a že s tím nelze nic dělat. Na jedné straně došlo k uvolnění zpravodajského monopolu, který byl médiím vyhrazen, na druhé straně se informace začaly nabízet zadarmo – a jak říká klasická poučka, jakmile lidi naučíte, že je něco zadarmo, už je jen těžko přimějete znovu platit.

S informacemi zadarmo nepřišla klasická média – bylo to rozhodnutí moderních digitálních médií, která se rozhodla tlačit na pilu a vyřadit klasická média rychleji. Jejich úvaha byla asi taková, že ve srovnání s výrobou klasických novin a televize jsou digitální média nákladově levnější. A že je uživí reklama, což se ukázalo později jako problém – protože technologické firmy umí reklamu lépe a Web 2.0 s ní má pro změnu menší skrupule než tradiční média.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
126 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 60.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.