Proč je internetová divočina bez regulací dobrá věc?
Seznam kapitol
Internet vznikl jako globální a svobodný prostor s minimálními regulacemi – a právě to vedlo k zásadním inovacím. Čím méně se státy snaží internet regulovat, tím je to pro všechny lepší. Naopak snaha regulovat internet povede jenom k jeho rozdrobení a ztrátě jeho původního smyslu.
Žádné klasické podnikání nemělo z internetu radost. Internet je svoji povahou disruptivní – a během nějakých třiceti let od okamžiku, kdy se stal dostupným pro běžnou veřejnost, dokázal podrýt jak klasická média, klasický retail, kina, domácí distribuci filmů, hudby – a tak podobně. Jen některé firmy dokázaly reagovat na internet rychle, zvládla to i některá média a někteří politici.
Ti tradiční to nezvládli – a svoji neschopnost soutěžit ve volném prostředí nahrazují snahou o regulaci. Proto se setkáváme s takovými absurditami, jako je Article 11 v návrhu EDSM (European Digital Single Market), který se snaží zakroutit krkem agregátorům zpráv i za tu cenu, že se u toho zničí institut citace. Jde jednoznačně o lobbistické úsilí, které nepřináší benefit pro nikoho – kromě vydavatelských domů, jak už jsem psal dříve.
I zdánlivě jasná a věcná snaha zavést legislativu, chránící zájmy jednotlivce, bude mít rozsáhlé neočekávané dopady. GDPR je nezřídka oslavováno jako obří úspěch ochrany soukromí pro občany EU, i když jde spíš o velké kladivo na velké firmy. Tato pravidla ale dopadla na úplně všechny firmy a organizace – a na některé destruktivně. Jde typicky o menší firmy, kterým se prostě nevyplatilo předělávat jejich projekty – ať už jde o hry anebo o webové projekty jako Spolužáci. U méně výnosných projektů, které se nacházejí v EU, je jednodušší je prostě vypnout.
Ve skutečnosti stačí i poměrně malé změny na to, aby měly dalekosáhlé a celosvětové dopady. Tak například zavedení GDPR do Minecraft Realms si vynutilo celosvětovou potřebu získání souhlasu rodičů pro uživatele, kteří si založili účet před věkem zletilosti, tedy před třináctým až šestnáctým rokem života – to po dle země, ve které žijí. Potvrzení zletilosti stojí rodiče 10 centů, které musí zaplatit... protože GDPR, takže z toho musí mít celosvětovou radost.
Pokud jde o jiné firmy, některé zvolily taktiku blokování EU – čímž vznikla digitální hranice podobná Číně. Případně, jak mi do jedné diskuse napsal majitel malého webu: „Come and get it“ – jinými slovy, jestli po něm chce EU vymáhat svoje pokuty, ať si to zkusí a přijde si pro to (decentní forma obratu „ať mi políbí p*del“). Takže se dostaneme dost možná do situace, kdy EU zjistí, že efektivně není schopna prosadit svoje pravidla a buď bude sama non-compliant weby blokovat, nebo se na to vykašle, neboli bude sama přehlížet svoje pravidla. A to opravdu není dobré, protože když něco zakážete, ale přestupky ignorujete, provádíte vlastně erozi svých vlastních zákonů – nikdo vás nebere vážně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
