MotoGP 18 – výzva pro příznivce jedné stopy | Kapitola 4
Seznam kapitol
Vzpomenete si někdo na jméno Garry McCoy? Nikdy se nestal motocyklovým mistrem světa, nikdy se k titulu ani nepřiblížil, přesto mě svým stylem projíždění zatáček, při němž zabral místo za dvě motorky, naprosto nadchnul. Chcete v motoGP 18 taky jezdit jako McCoy? No tak to máte smůlu.
Hratelnost
Tohle velmi souvisí s ergonomickými omezeními. A také s tím, že nemám nijak osvojené ovládání přes gamepad. A pak ještě s tím, že ovládání nejde namapovat na joystick (byť lze použít externí 3rd party aplikaci, která použití joysticku umožní).
Začal jsem tutoriálem na nějakou amatérskou úroveň, všude spousta asistentů. Na brněnském autodromu mě čekal úkol: Projeď zónu alespoň takovou rychlostí. Ok, na amatérskou úroveň to nebyl problém. Motorka si sama přibrzďovala, na zemi byla čára ideální stopy, stroj byl hodný a jezdec na ní držel jako přibitý. Pak jsem si dal rovnou nejvyšší obtížnost a zjistil jsem, že není úplně vhodné ani brzdit příliš dlouho do zatáčky (protože žuchnu), ani příliš silně akcelerovat při přejetí obrubníku (protože taky žuchnu). Jediné štěstí je, že pád pro vás znamená jen lehké zpomalení. I při aktivaci modelu poškození je motorka takřka nezničitelná, snad připomínající diamantový vrták. Vy z ní můžete spadnout desetkrát během jednoho kola a stejně za dvě vteřiny jedete dál. Vzpomínáte, jak jsem se rozplýval nad modelem poškození v F1 2017? No tak tady se nerozplývám vůbec.
Samotná jízda na mě působí v celku uvěřitelným dojmem. Motorka občas poskakuje, často pevně drží. Sklánění se za čelním štítkem nebo zalehnutí do zatáčky naznačuje potenciál. Průšvih je v tom, že i na Pro úroveň a vypnuté asistenty jsem stále cítil, že je to nějaké takové snadné. Jasně, můžete si nastavit intenzitu „ABS“ i kontroly trakce, ale ať si s tím hrajete jakkoliv, pořád mi jízda přišla primitivní a obecně bez náboje. Necítil jsem onu touhu učit se zatáčku projet lépe, protože na mě z nějakého zvláštního a těžko pochopitelného důvodu nepadla atmosféra a tedy ani potřeba. Vzpomenete na Garryho McCoye z úvodníku dnešní recenze? On byl známý hlavně tím, že i při silničních závodech neustále driftoval. Zadní kolo se protáčelo, pneumatika doslova ubývala před očima, Garry zabíral v zatáčce místo za dvě motorky, ale svůj styl si držel.
Máte chuť projíždět driftem zatáčky v Project Cars 2, Assetto Corsa, F1 2017, nebo třeba v nějaké současné Forze? Není problém, maličko pohodíte zadečkem, nebo jen přidáte trochu více plynu a hurá, už se vezeme. Ale tady jakoby to vůbec nešlo. Občas nějaký náznak, ale jinak cítíte, že motorka se řídí vlastně sama a vy jste jen divák s klávesnicí či gamepadem.
Další kapitolou je neexistující AI. Nějaké snahy o hledání alternativních tras, nějaká specifická jízdní strategie, zajímavý předjížděcí manévr, nebo nedejbože alespoň trochu uvěřitelný souboj AI vs AI, nic takového tady absolutně nečekejte. Naopak, AI nemá nejmenší problém do vás kdykoliv naletět a shodit sebe i vás na dvě vteřiny na zem (než se znovu narodíte na motorce a jedete dál).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
