GDPR a EDSM: Od svobodného internetu na hlídaný EUnet? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Když jsme se před lety postavili proti ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement), zdálo se, že se nám podařilo zažehnat digitální temnotu. Takhle to ale nefunguje, ti, kteří s návrhem přišli, se po čase vracejí s návrhem EDSM, který je označován jako „o 60 % více ACTA než bylo ACTA“. A tento návrh přichází, jako obvykle, v naprostém mediálním tichu.
Article 11: Protection of Press Publications Concerning Digital Uses
Extrémně kontroverzní je cosi, co se pracovně nazývá „daň z linkování“ (link tax). Jde o rozšíření copyrightu na i zcela krátké a prosté texty, jako například novinový titulek a krátké shrnutí textu, i když je v transformované podobě (ancillary right, dodatečná práva). Zatímco dnes můžete citovat z jednotlivých zdrojů a linkovat na ně, v tomto konceptu, zjevně prolobovaném velkými mediálními společnostmi, dojde k vymizení takového práva a i krátký úsek z cizího materiálu bude vyžadovat licenci.
Logika mediálních společností je asi taková: My máme „kvalitní novinářské zdroje“ a investujeme do zpravodajství, zatímco jiné společnosti pouze agregují výstřižky z našich zpráv a vydělávají na tom. Opět – podobně jako u GDPR – se ukazuje pouze na velké společnosti jako je Google a Facebook, ovšem direktiva je mířena obecně a zasahuje tak vlastně úplně všechny, včetně autorů blogů.
Podle návrhu článku 11 každý, kdo publikuje i velmi krátké shrnutí publikované zprávy anebo textu, může být nucen zaplatit poplatek vydavateli původní zprávy. Podle německého návrhu by mělo jít o nezrušitelné právo (inalineable right), takže by platilo i pro vydavatele, kteří by s ním sami nesouhlasili. Tato ochrana se týká všech informací a to po dobu 20 let po jejich vydání (!!!) Pokud by se tato ptákovina prosadila, znamenalo by to, že byste k tomuto datu mohli linkovat a citovat články nanejvýš z poloviny roku 1998, ne už mladší.
Článek 11 je zajímavý i v tom, že je v rozporu jak s americkým konceptem Fair Use, tak i s Úmluvou Bernskou (1886), která podobnou práci se zkrácenou podobou informací dovoluje. Jeho prosazení by znamenalo posílení práv primárního vydavatele na úkor všech ostatních. Tento článek zvýhodňuje pouze velké vydavatelské domy a poškozuje úplně všechny ostatní, takže EFF navrhuje jeho úplné odmítnutí.
Ve skutečnosti, jak upozorňuje Forbes, se celá věc může otočit i proti vydavatelům, kteří tuhle věc prosazují. Španělsko se v roce 2014 pokoušelo něco podobného zavést, na což Google reagoval tak, že tam jednoduše vypnul kolidující služby. Je tu také nemalé riziko, že pokud by nebylo možné sdílet oficiální informace, velmi podstatně by to pomohlo autorům fake news, jelikož ty by se sdílely snáze, než oficiální informace.
A nejen to: Citace je dnes nejen povolená, ale i korektní. V případě zavedení podobného pravidla se to dá obejít tak, že se zpráva prostě ukradne a přepíše bez citace a linku, což vydavatele poškodí mnohem více. V okamžiku, kdy existuje vysoce konkurenční prostředí mezi médii, je jakýkoliv benefit velmi pochybný, protože by se stejně vztahoval pouze na exkluzivní informace. Smrtelně vážně by mě zajímalo, jak si lobbisté prosazující tuhle hloupost myslí, že vydavatelé budou dokazovat, že někdo jiný vzal jejich článek a kreativně ho přepsal. Každý není takový trouba, aby pracoval metodou copy-paste.
Je docela dobře možné, že celý tento článek povede k lose-lose situaci: Vydavatelé na něm reálně nic nevydělají, ale všem ostatním to zkomplikuje život.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
