Strach a hnus věku digitálního: Jaké zlo přinesla technologie? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Původně jsem plánoval podumat nad zkázou a panikou, které přinesla právě nastupující direktiva GDPR, ale na to je ještě příliš brzy. Využiji ale této příležitosti k tomu, abych vznesl obecnou úvahu o tom, jak funguje strach a panika v digitálním věku.
Propojená samota (connected isolation)
Vize davu, který kráčí v absolutním tichu a každý se věnuje svým sociálním sítím, je všeobecně známá. Přestože jde o sítě „sociální“, v podstatě jde o výrazně asociální proces, který vás oddělí od reálných lidí v okolí, aby vás navázal na virtuální přátele. Relativně malý problém to je v případě, že sociální sítě používáte pro kontakt s vašimi reálnými přáteli, případně skupina vašich přátel na sociálních sítích vám nahrazuje reálné přátelství například proto, že nemůžete či nechcete navazovat vztahy s lidmi ve vašem okolí.
Problém nastane v případě, že sociální sítě začnou rozbíjet rodinné vztahy: Žena přestane komunikovat s mužem, děti s rodiči a tak podobně. Nástroj, který vás měl propojit s přáteli, se může změnit na komunikační závislost, která vás odtrhne od reality a to, co vás mělo spojit, vás naopak rozdělí.
Srovnávací past
Se sociálními sítěmi se spojuje další nepříjemný rys, spočívající v nutnosti neustále se srovnávat s ostatními. Pro některé jde o nástroj pro podporu sebevědomí, pro jiné jde o zdroj závisti a depresí. Tvůrci příspěvků nezřídka přikrášlují realitu, zatímco konzumenti mají tendenci srovnávat se lidmi, co se přehnaně chlubí svým životem.
Nejde o nic nového, už v padesátých letech přišel psycholog Leon Festinger s teorií, která říkala, že srovnávání se s ostatními lidé používají jako měřítko pro sebehodnocení a pro hodnocení míry plnění svých životních cílů. Pokud si lidé vyberou jako vzor někoho z výrazně vyšší sociální vrstvy (například celebritu), srovnávání nedopadne dobře a je zdrojem deprese. Jak se uvádí v článku z The Atlantic, již Theodore Roosevelt říkal, že „srovnávání se je lupičem radosti.“
The food in France sucked, so we flying to Milan because they have good beef carpaccio
Příspěvek sdílený Dan Bilzerian (@danbilzerian),
Tato teorie rovněž vysvětluje, proč lidi milují bulvár a jeho články, které dehonestují celebrity: Ponížení celebrit působí na konzumenty bulváru tak, že se snižují na jejich úroveň a to jim zvyšuje sebevědomí.
Správné řešení není v závisti, ale ve schopnosti přijmout sama sebe a zbavení se nutkání srovnávat se s ostatními za každou cenu: Vždycky bude někdo bohatší, šťastnější, úspěšnější – ať už doopravdy, anebo fiktivně. Ve skutečnosti je na tom pravděpodobně mnoho lidí hůře a naopak by záviděli vám.
Závist a potřeba srovnávat se může mít jeden pozitivní efekt: Může vám ukazovat na vaše vlastní potlačená přání. Ta si můžete splnit třeba částečně: Nekoupíte si letadlo, ale zaplatíte si zážitkový let. Nebudete cestovat s batůžkem po světě, ale alespoň si zaplatíte dovolenou. Částečné splnění snu v rámci vašich možností je taky dobrá věc.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
