Strach a hnus věku digitálního: Jaké zlo přinesla technologie? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Původně jsem plánoval podumat nad zkázou a panikou, které přinesla právě nastupující direktiva GDPR, ale na to je ještě příliš brzy. Využiji ale této příležitosti k tomu, abych vznesl obecnou úvahu o tom, jak funguje strach a panika v digitálním věku.
Závislost na free-to-play hrách
I klasické hry budovaly do jisté míry herní závislost, ale šlo jen o čas, nikoli o peníze. S příchodem free-to-play her, které jsou designované tak, aby vám vysávaly kreditku, se to změnilo. Původně jste si hru koupili, zahráli, dohráli a případně jste si dokoupili obsah – a věděli jste, na kolik to doopravdy přijde. Free-to-play se tváří, že je zdarma, ale ze závislých vysává peníze. Je to tak zlá věc, že se tomu věnoval i South Park v epizodě Freemium isn't Free.
Pravda je, že free-to-play tituly lze opravdu hrát zdarma – ale pravda taky je, že to bývá hodně náročné na čas i trpělivost. Design těchto her je založen na frustračních prvcích, které mají za úkol jediné: Přimět vás vytáhnout kreditku.
Maxis Manor na necelá čtyři kila... A to se vyplatí!
Protože jsou tyto hry „zdarma“, do sítí se nezřídka polapí ti nejzranitelnější – lidé nemoudří a děti. A pokud se dostanou ke kreditce, je to vážně malér.
Gambling ve hrách
Dlouhá léta jsme slyšeli neoprávněnou kritiku počítačových her, které byly přirovnávány ke gamblerství. S lootboxy a podobnými technikami, kde platíte za šanci získat něco speciálního a případně to prodat za reálné peníze, se nám do her skutečně dostaly prvky reálného gamblingu. Gambling ve hrách je vyloženě negativní věc a měl by být regulován. Já osobně bych honejradši z her vykopl úplně už proto, že se nezřídka orientuje na nejmladší generaci a ta by se gamblingu měla zásadně vyhýbat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
