Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Strach a hnus věku digitálního: Jaké zlo přinesla technologie?
Strach a hnus věku digitálního: Jaké zlo přinesla technologie?
autor: Michal Rybka , publikováno 26.5.2018
Strach a hnus věku digitálního: Jaké zlo přinesla technologie?

Původně jsem plánoval podumat nad zkázou a panikou, které přinesla právě nastupující direktiva GDPR, ale na to je ještě příliš brzy. Využiji ale této příležitosti k tomu, abych vznesl obecnou úvahu o tom, jak funguje strach a panika v digitálním věku.


Využívání zpráv k šíření strachu a paniky je hodně stará věc: Už Džingischán nechal prchat psaní znalé lidi před svými armádami, aby jejich zprávy zafungovaly jako psychologická zbraň a rozklížily jeho nepřátele předem. Když se začalo blížit GDPR, přišel podobný informační shitstorm: Kombinace poplašných zpráv, čiré paniky, neinformovaných dedukcí, oslav na adresu moudrosti EU, kritik EU za totalitní praktiky, informačních článků, nabídek konzultací a tak dále a tak dále.

Zdá se, že zavedení GDPR bude mít přece jenom „neočekávané“ důsledky, že přece jenom vzniká jistá digitální hranice kolem digitální EU, protože se některým provozovatelům služeb jednoduše nevyplatí anebo nechce přijmout podmínky EU a jejich penále: To už je jednodušší je prostě regionálně uzamknout. Zatím je ale těžké hodnotit, jaké škody a benefity GDPR pro normální uživatele přinese. Uvidíme.

Ale dnes se podívejme se na obecnější otázku „strachu a hnusu v digitálním věku“. Najdeme lidi, kteří digitální technologie považují víceméně za zlo jako například terapeut a neuroteolog Manfred Spitzer. Jeho kniha Digitální demence je koláž účelově vybraných studií, které ovšem nepopisují reálná a praktická rizika, se kterými se můžete setkat.

Hnutí, hlásající návrat „k jednoduššímu životu“, nejsou nijak nová. Najdeme je už na přelomu 19. a 20. století, kdy se objevovali myslitelé žádající návrat od industrializace směrem k zemědělství. Některé jejich obavy byly oprávněné – systém kolektivního hospodaření na celinách devastoval a devastuje ekosystémy, mechanizace války z ní udělala strašlivý stroj. Industrializace ale přinesla celou řadu pozitiv: Zvýšení produktivity výroby, zlevnění a zrychlení cestování, přechod na znalostní ekonomiku a tak dále.

Technologický pokrok je vždycky dvojsečný. Obvykle nám usnadňuje život a přináší nové možnosti práce a zábavy, to neznamená, že nám moderní technologie nepřinášejí řadu negativ. Existují objektivní rizika, jako je využití autonomní AI ve zbraních anebo její zneužití státním aparátem. Číňanům už funguje „sociální kredit“, který podobně jako v epizodě Nosedive ze seriálu Black Mirror rozhoduje o dostupnosti či nedostupnosti služeb na základě vašeho sledování a hodnocení.

Lidé s nedostatečným kreditem byli vyřazeni už z 11 milionů letů a 4 milionů cest vysokorychlostním vlakem. Na 33000 společností získalo špatný kredit kvůli neplacení daní či porušování předpisů, takže se jim ztížil přístup k úvěrům, dotacím a dalším formám státní pomoci.

Většinu negativ si však děláme sami svými vlastními rozhodnutími. Obvykle se netýkají přímo technologií jako takových, ale způsobů, jakými s nimi pracujeme. Jednoduše řečeno problém není ve věcech samotných, ale v nás. Podívejme se na některá z nich!



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
96 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 46.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.