Příliš složité, příliš obskurní: Nepřehnali to trochu vývojáři?
Seznam kapitol
Bylo nebylo, programy bývaly jednoduché a jednoúčelové. Každý uměl jen to svoje, ale časem se začala funkce programů integrovat, funkce se začaly množit, celé to začalo bobtnat a toto kynutí nebylo vždy jen k dobrému. Občas se totiž stane, že vývojáři přidají prales nových funkcí a nahradí jím původní jednoduchou a spolehlivou funkčnost.
Kdysi se říkalo, že je něco přeplácané jako Fabergého vejce, což byly poněkud bizarní klenoty vyráběné pro carskou rodinu. Dnes je asi trefnější analogií Česká pošta, která kdysi přepravovala listovní zásilky a balíky, pak k tomu přibyly komunikační a finanční služby a dnes je to taková minitržnice s bankou, pojišťovnou a smíšeným zbožím. Chybí mi tam asi jen hotel a lázně pro lidi, kteří čekají na obsloužení. (Ne, z toho si nepřestanu dělat srandu ještě hodně dlouho.)
Otázkou je, zda je tak rozsáhlé rozšíření nabídky funkcí skutečně žádané a zda by nebylo lepší, kdyby se tvůrci soustředili na to, čemu se říká core competence neboli základní funkčnost. Nebylo by lepší zajít si pro peníze do banky, pro tatranku do potravin a tak dále? Nebylo by lepší, kdyby pošta prostě zlepšovala dopravu zásilek, místo toho, aby se měnila na obchodní centrum?
Leč nechme osudy České pošty v rukou jejích tučně placených manažerů, kteří jistě vědí, co dělají, a zaměřme se na počítačový svět. Tam totiž vývojáři nezřídka trpí podobným problémem, totiž bobtnáním funkčnosti. Před mnoha a mnoha lety byly programy obvykle navržené jednoduše a jednoúčelově, takže jsme měli například samostatný textový editor a samostatný DTP program pro lámání stránek.
Bylo to dáno hlavně omezeným výkonem a pamětí počítačů, takže prostě nebylo možné napráskat všechny funkce do jedné. Plus to otevíralo určitý prostor pro cenovou granulaci, kdy textový editor byl jednodušší a levnější než DTP program, takže například novinář používal pouze texťák, zatímco hodní a milí lidé, co lámali časopis, měli mnohem náročnější DTP software, který jel na mnohem výkonnějším a nákladnějším DTP hardware.
To vypadá sice zpátečnicky a hloupě, ale ve své době to umožňovalo například to, že jste si jako novinář či jiný psavec pořídili ultrabook Olivetti Quaderno, který byl sice na rok výroby 1992 poddimenzovaný (NEC V30HL, 1MB RAM a 20MB harddisk), ale byl maličký, s jedním kilogramem váhy snadno přenosný, jel i na AA baterie a navíc obsahoval i digitální diktafon.
V kombinaci s nenáročným textovým editorem pro DOS, jako byl například Text602, to byla v první polovině 90. let celkem super mašina na psaní, která se navíc dala vylepšit o floppy mechaniku anebo nějaké PCMCIA zařízení.
Protože šlo o poměrně jednoduché zařízení, bylo na svou dobu i cenově přijatelné. Plus textový editor byl přiměřeně složitý a velmi spolehlivý – v T602 se dalo psát a psát a psát, používal jsem ho celou vysokou a nepamatuji si s ním jediný problém. Samozřejmě, muselo vám stačit to málo, co T602 nabízel, tedy možnost psát v češtině či azbuce, používat kurzívu, tučné a podtržené písmo – a to v exkluzivním režimu, jelikož po DOSem jste nemohli provozovat aplikaci pouze exkluzivně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
