IL-2 Sturmovik BOX, na tohle jsme 20 let čekali? | Kapitola 2
Seznam kapitol
V dětství jsem měl sen. Takový ten velký sen malého kluka. Sen, jež nezná omezení a hranic. Sen, který jsem nikdy nenaplnil. Ano, tušíte správně, chtěl jsem se stát popelářem. Jenže jako mnoho dalších, i tento sen nakonec skončil v propadlišti dějin. Proto teď před vámi nestojí nikdo menší, než pilot. Virtuální pilot.
Historická vsuvka – co je to IL-2?
Dnes je 8. 5. 2018, přesně před 73 roky skončil nejstrašlivější konflikt lidských dějin, druhá světová válka. Nebude na škodu, pokud si uděláme drobnou sondu do historie a pochopíme, jakou roli v ní hrálo letadlo skrývající se za názvem „IL-2“.
Iljušin IL-2 představoval ve své době celkem moderně pojaté bitevní letadlo, tedy stroj, který byl určen k přímé podpoře pozemních vojsk. Jeho prototyp poprvé vzlétl na podzim roku 1939, kdy do vypuknutí bojů na východní frontě zbýval přibližně rok a půl. Původně byl konstruován jako celokovový, ale v průběhu výroby byly některé jeho části nahrazené dřevem – důvod byl prostý: Hliníku a tedy i duralu jakožto jeho slitiny byl značný nedostatek a kde být nemusel, tam nebyl. Co ale bylo na Šturmoviku tolik unikátní, že jeho jméno nese již druhá herní série? Tak především Šturmovik je pro Sověty a Rusy symbolem. Symbolem odporu a odhodlání ve Velké vlastenecké válce. K tomu napomohlo více než 36 tisíc postavených kusů, tedy nejvíce ze všech bojových letadel všech dob. Ale nejen kvantitou bylo toto éro živo. Šturmovik využíval poměrně unikátní ocelovou vanu, ve které byl ukryt nejen motor, ale i pilot (…a palubní střelec ne). Vana poskytovala stroji vynikající pasivní ochranu protože byla běžnými leteckými zbraněmi nepřátelských stíhaček i pěchotními zbraněmi téměř neprůstřelná. Zásadní nevýhodu ale představovala značná hmotnost tohoto velkolepého krunýře. To omezovalo nejen obratnost a ovladatelnost letounu, ale i množství nesené výzbroje. Přesto se Šturmoviky, obvykle se plížící v minimální výšce, ukázaly jako nesmírně efektivní zbraně nebezpečné nejen pěchotě a dělostřeleckým postavením, ale i tankům.
Av MattiPaavola - Eget verk, CC BY-SA 3.0, Lenke
Němečtí stíhači brzy svého protivníka překřtili na Zementbomber (čtěte „cementbomber“), což poměrně přesně vystihuje jeho odolnost. To ale neznamená, že by byly Šturmoviky nesestřelitelné. Vnější části křídla, trupu a ocasní plochy byly zranitelné podobně jako u jakéhokoliv jiného letadla. Palubního střelce Šturmovik nejdříve postrádal. Když ale moudří soudruzi (a není náhoda, že byli ze Sovětského svazu) zjistili, že Luftwaffe Šturmoviky i přes značnou odolnost sestřeluje po stovkách, rozhodli se nejdříve improvizovaně a později standardně stroj upravit pro druhého člena osádky.
Život střelce nebyl lehký a často ani dlouhý. V mašině neměl pásy k připoutání. Místo sedačky seděl na kusu pytloviny zavěšeném na bocích trupu. Proti palbě jej nechránil žádný pancíř. Neměl ani takovou základní věc, jako jsou pásy – pokud se tedy pilot rozhodl překlopit letadlo přes záda, nebohý střelec vypadl, pokud Šturmovik nouzově přistával na břicho, byl jeho střelec rád, když jej vytáhli jen trochu rozlámaného. Statistika hovořila jasně – na jednoho zabitého pilota připadalo 7 (!) mrtvých střelců. Sám Ivan Grigorijevič Dračenko, snad nejslavnější žokej IL-2, po válce vzpomínal, jak svému střelci nadával, že nedává pozor. Po přistání zjistil, že jeho parťák nemá hlavu. Ne, válka není pěkná.
Historické okénko zakončíme pohledem na druhou stranu: Nejúspěšnějším bijcem Šturmoviků na straně Luftwaffe byl jistý Otto Kittel. Narodil se v roce 1917 ve vesničce Krasov u Krnova a stal se čtvrtým nejúspěšnějším stíhacím pilotem všech dob. Právě Šturmovik se mu ale 14. 2. 1945 stal osudným. Bezprostředně po 267. sestřelu zasáhl nádrž jeho mašiny další Zementbomber a Otto v plamenech zahynul.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
