O kutilech a makerech aneb není bastlení jako bastlení
Seznam kapitol
Když se objevily články lákající na Maker Faire Prague 2018, občas se v nich autor zmínil, že u nás už je „hnutí makerů“ tradiční. A hned byl oheň na střeše: Češtinu si jednak prznit nedáme, a potom – maker není kutil! Jenže jaký je vlastně rozdíl mezi tím importovaným „makerstvím“ a naším tradičním „kutilstvím“?
Kdysi dávno, za časů Československé socialistické republiky, jsme na tom jako spotřebitelé nebyli dvakrát dobře. Věci prostě nebyly – a zatímco na Západě jste si jako spotřebitel běžně koupili počítač a k němu nějaké příslušenství, u nás bylo jednou možností pašování, druhou nákup v Tuzexu a tou poslední možností byla vaše vlastní stavba. Můžete se klidně smát, ale takové joysticky se stavěly běžně a to z ledasčeho. Důvody to mělo dva, za prvé v joysticku nemusí být elektronika, takže je jednoduchý - a za druhé se to při hraní snadno zničilo, což je v režimu, který joysticky prodával jen sporadicky, fakt velký problém.
A tak u nás vznikla nejen spousta příslušenství, ale i nejeden počítač navržený amatéry! Mnoho z nich bylo jednoduchých a velmi exotických, šlo o stroje s ničím nekompatibilní, které fungovaly do značné míry jako demonstrátor „že to jde“. Jiné stroje byly kompatibilní s tím nejjednodušším, co se dalo postavit, což byl obvykle Sinclair ZX-81 a nebo Sinclair ZX Spectrum. Do sbírky se mi dostaly dva zcela od základů postavené ZX Spectrum kompatibilní stroje, z nichž jeden měl dokonce přepínatelné ROMky – tu originální s chybami i tu, kterou si autor opravil. Některé aplikace totiž s chybami v původní ROM počítaly a s opravenou fungovat nemohly!
Mimochodem – celé dějiny klonů ZX Spectra ve východním bloku jsou v podstatě dějinami kutilství a více či méně profesionálního reverse engineeringu. Po roce 1990 se výroba klonů změnila v bývalých zemích Sovětského svazu téměř v průmyslový obor, klonů tam vzniklo přes stovku, některé byly extrémně zjednodušené, aby byly co nejlevnější, vznikla tam ale i „super Spectra“ jako Hobbit, Pentagon či Skorpion.
Velmi pěkný článek, zabývající se polokutilskými projekty, se objevil například na Rootu. Za pozornost stojí „zdivočelý hřebík“ neboli jednojehličková tiskárna BT-100, využívající místo cenných inkoustů obyčejný průklepový papír. A samozřejmě i Merkur Alfi, neskutečný projekt vycházející ze stavebnice Merkur doplněný naprostým minimem elektroniky. V základu to neumělo nic, takže k téhle tiskárně jste si buď napsali vlastní drivery pro váš osmibit a nebo jste si je zkopírovali v klubu. Alfi představoval zajímavou konstrukci, po výměně fixy za jednoduché světelné pero se s vhodným softwarem dal použít i jako velmi pomalý skener.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
