O kutilech a makerech aneb není bastlení jako bastlení | Kapitola 6
Seznam kapitol
Když se objevily články lákající na Maker Faire Prague 2018, občas se v nich autor zmínil, že u nás už je „hnutí makerů“ tradiční. A hned byl oheň na střeše: Češtinu si jednak prznit nedáme, a potom – maker není kutil! Jenže jaký je vlastně rozdíl mezi tím importovaným „makerstvím“ a naším tradičním „kutilstvím“?
Zkrátka a dobře – účelově vzniklé spolky existují do doby, dokud dávají smysl, dokud jsou potřeba. Ve chvíli, kdy nejsou počítače a technická literatura, jsou počítačové kluby oázou v poušti. V okamžiku, kdy je trh vším zahlcen, se jejich smysl vytrácí a nahrazují je hotové produkty a online školení.
Tlupy, které se srocují kolem kreativních hobby, jsou přece jenom jiné. Například letečtí modeláři: Existuje trh s modely, můžete si koupit hory komponent a vybavení, ale přesto se rádi slezou a předvádějí si navzájem svoje výtvory a také soutěží.
Ti podnikavější pak prodávají své komponenty a inovace ostatním. Jejich činnost má mnohem blíž k Maker Movement, i když si žije tak trochu ve svém světě, protože jde o historicky a technicky vyspělé hobby, zatímco Maker Movement je spíš o průzkumu nových a neotřelých inovací a jejich kreativním kombinování.
Takže tak. Ten, kdo byl za socíku kutil, uměl sobě i sousedům opravit auto či televizi, dokázal zhotovit to, co se nedalo koupit a improvizovaně spravit cokoliv, i když k tomu nebyly náhradní díly. U něj chápu, že ho rozčiluje, když se někde dočte, že je „tradičním členem Maker Movement“. I dnes se takový člověk rád v něčem pohrabe, pokusí se opravit pokažený monitor, rozchodit tohle a upravit tamto. Je to ale zároveň racionalista a ví, že když si může koupit za dvě stovky masově vyráběnou čínskou krabičku, nemá se smysl s jejím ekvivalentem mordovat čtrnáct dní doma.
Maker je někdo jiný, je to inovátor, možná trochu umělec, ale rozhodně zvědavec. Věci vyrábět nemusí, ale chce. Dělá je proto, že mu přijdou zajímavé anebo zábavné – a největší hodnota, kterou si odnáší, není praktická, ale uspokojení z tvoření a intelektuálního vítězství nad hmotou. Sestavit stroj, co nejrychleji řeší Rubikovu kostku je fantastický výkon, ale jen málokdo potřebuje doma řešit tolik Rubikových kostek, aby na ně potřeboval stroj. Je hezké, když tu je přesah do praxe, ale rozhodně to není nutné. Je to show, zábava.
Ne, nečekám, že by Maker Movement přineslo nějakou kulturně-sociální revoluci, to je blbost. Je to ale fantastická inspirace pro ty, u kterých činy a výkony jiných vyvolají chuť udělat si něco vlastního. A naprosto skvělé je to pro dorost: I když si jenom pohrají s Arduinem a nebo si sestaví 3D tiskárnu, je to dobré. Maker Movement ale nemůže nahrazovat vzdělání anebo programy sociální inkluze. Tim Bajarin si ve svém článku postěžoval, že na Maker Faire „neviděl ani jednu černošskou rodinu a asi dvě hispánské, že tam byli samí bílí a Asiaté“.
Za tohle ale Maker Movement nemůže a tohle taky ani nespraví. Může inspirovat, ale nikoho za ucho na Maker Faire nepřivleče. A pokud jde o kreativní inspiraci, tam nařizování nepomáhá. Takže doufám, že se v budoucnosti bude méně politizovat a více stavět, protože o to tady jde především. O sdílení nápadů, zábavu a inovaci.
