O kutilech a makerech aneb není bastlení jako bastlení | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když se objevily články lákající na Maker Faire Prague 2018, občas se v nich autor zmínil, že u nás už je „hnutí makerů“ tradiční. A hned byl oheň na střeše: Češtinu si jednak prznit nedáme, a potom – maker není kutil! Jenže jaký je vlastně rozdíl mezi tím importovaným „makerstvím“ a naším tradičním „kutilstvím“?
Byla to éra opravdových bastlů. Bastl je řešení brutální, divné ale funkční. Já na bastly shlížím vlídným okem v duchu tvrzení „když to funguje, není to blbý“. Před lety mi vyhořel elektromotor u vysušovače, a jelikož to byl nový a moderní přístroj, který rozhodně neobsahuje žádné kurvítko, tak nebylo nutné, aby tento motor existoval jako náhradní díl. Servis mi to odmítl opravit, nebyl schopen ani doporučit jiný motor. Jediná možná oprava byla koupit celé to zařízení znova, takže jsem se odhodlal k příšernému bastlu, kdy jsem nefunkční ventilaci nahradil improvizovanou trubicí a externím ventilátorem. Vypadalo to příšerně, ale vydrželo to pár měsíců fungovat, takže za mě dobrý.
V některých případech má kutilství skutečně negativní konotace ve smyslu čehosi zbastleného, podělaného, amatérského. Tak například Reflex zveřejnil „Šestnáct skvělých vynálezů, které zvládne každý kutil“ – a jde o přehlídku opravdu děsných věcí, často dokonce nebezpečných. Modifikace nabíječky pro telefon, která visí nad neizolovanými kabely 220V, vypadá zvláště strašidelně, ale nouze vás naučí. Kutilství se ale cení, a když v base umíte udělat ze žiletky ponorný vařič, prý jste za kinga.
Nejšílenější věc, kterou jsem viděl já, byl upgrade Škodovky, který si na východním Slovensku udělali v místním ghettu Cikáni: Rozbité čelní sklo nahradili okenní tabulí (včetně dřevěného rámu, za který to přišroubovali ke sloupkům), uřízli vozidlu kufr, navařili tam rám a přidali dvě řady sedaček, které tak nějak visely v prostoru – podlaha pod nimi nebyla. Celková kapacita vozu tak vzrostla z původních pěti na „alespoň jedenáct“, čímž se změnil v mikrobus. Sedět v přídavných řadách nad ubíhajícím asfaltem vozovky musel být šílený zážitek, ale pro lokální přepravu to asi stačilo. O legalitě takto upraveného vozu pochybuji, ale když vás nechytnou, tak vám to nezabaví, že ano.
Kutilství mělo různé podoby, ale všechny spojuje jedno: Nutnost. Počítač, tiskárnu, myš anebo klávesnici jste si doma nestavěli proto, že jste chtěli, ale že jste museli. Bylo to jednoduše nutné. Když nemáte prachy na mikrobus, prostě si upravíte tu Škodovku, to přece dává smysl.
Makerské hnutí je jiné, nestaví věci z nutnosti, ale proto, že makeři tvořit chtějí. Maker movement je často definován jako „kombinace DIY (Do It Yourself) a hackingu“. Jde o hacking nikoli pouze počítačový, ale obecné vrtání se ve věcech, jejich překopávání a upravování. V širším slova smyslu jde o hnutí, které se zabývá nejen elektronikou a technikou, ale také potravinami, oděvy, kosmetikou, financemi, hudbou a tak dále.
Tohle hnutí se občas tváří, že má až filozoficko-politický přesah, protože z pasivních dělá aktivní, ze závislých nezávislé, z konzumentů tvůrce - a tak dále. To zašlo až tak daleko, že je někteří tak zvaně progresivní aktivisté kritizují za to, že hnutí je genderově špatně vyvážené, že vyzdvihuje jen ty, co tvoří, a „ignoruje ty, kteří vyučují či pečují o jiné“, že „většina věcí, kterých si společnost váží, vznikla na pokyn mužů“ a podobné tlachy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
