ARMA III – tanks: bez mutliplayeru ani ránu | Kapitola 2
Seznam kapitol
Sérii ARMA se na PCT věnujeme rádi. Jedná se o počin celosvětově populární, celosvětově unikátní a stále ještě celosvětově český. Třetí pokračování je na světě již téměř pět let a za tu dobu lidé z Bohemia Interactive (BI) vydali řadu DLC. No a dnes tu máme, voila: Tanky.. Rovnou prozradím, že v minikampani pro jednoho hráče si moc srandy nezažijete.
Hybrid v ARMA III
Stroje s větší posádkou vyžadují nějakou obstojnou AI. Tedy aby v situaci, kdy si hrajete na řidiče tanku, dával AI velitel rozumné pokyny pro vaší jízdu a střelec rozumně střílel, volil správnou munici, příliš jí neplýtval, ale ani nešetřil, uměl používat laserové dálkoměry, a kdo ví, co ještě. Když jste velitel, tak potřebujete, aby měl rozum i řidič. Aby zvolil správnou cestu, ale zároveň aby rychle reagoval na vaše pokyny: „vlevo, kurzem 70, vpřed, rychleji, zastav, vjeď do okopu, skryj nás za náspem“. A střelci pak řeknete: „190°, tříštivotrhavým, opevněné postavení, 800 m“.
Takhle nějak se přibližně velí v reálném tanku.
V sérii ARMA je to jiné. Na palubě jste vy a pak jedno až dvě retardovaná jelita, která kromě vlezení do a vylezení z tanku neumí vlastně nic. Funguje to tak, že tank řídíte klávesami „WSAD“ a myší otáčíte věží a tedy i zbraňovými systémy. Je to velmi jednoduché, zvládne to každý, ale s reálným tankem to mnoho společného nemá. Celé je to možné jen díky velmi jednoduchému prostředí, kdy se terén sice snaží působit členitě, ale reálně se jedná pořád jen o pár kopečků, sem tam zídka, tu a tam keřík a čas od času vesnice. Absolutně nepozorujete nějaké viditelné změny adhezních vlastností povrchu. Nehrozí, že byste se někam propadli, nebo zahrabali. Nenarazíte na okop či jinou terénní nerovnost, za kterou byste ukryli trup tanku, aby zůstala koukat jen věž. Klaustrofobický pocit příliš nepociťujete, protože do útrob tanků proniká průzory a periskopy spousta světla. A když už nic jiného, vše řeší velké displeje přímo před vašima očima. Kdyby vám to přesto přišlo málo, tak si přepnete na externí pohled a klaustrofobie i veškerá atmosféra jsou bezpečně pryč.
Fyzika + balistika + damage model
Jak jste pochopili z předcházejících řádků, tak simulátor to opravdu není. Pohyb tanku a vůbec vše sice působí na první pohled uvěřitelně a je to zpracováno vlastně docela hezky, ale jakmile se zastavíte o první nezničitelnou plechovou autobusovou zastávku, tak… Vždyť víte.
Pod pásy se vám nesype písek. Nepřejíždíte suť. Neposadíte nebohého pancéřáka bezmocně na podlahu. Damage model je vylepšený, ale stále velmi zjednodušený. Může dojít k poškození několika dílčích oblastí s různým dopadem na chování, ale věci jako odrazy munice, nějaké detailní modelování pancéřování, či já nevím čeho ještě, to tady prostě není. I když je pravda, že v nějaké míře pracuje reaktivní pancéřování. Jak funguje? Jednoduše řečeno tato malá nálož přiložená na trup tanku (vypadá jako krabička, na tanku je jich pochopitelně mnoho) při zásahu střelou exploduje směrem ven a částečně tak dokáže odrazit energii mířící na nebohé kluky uvnitř. Celkově ale damage model uvěřitelně příliš nepůsobí. Jasně, podobné detaily lze oželet u měkkých cílů, jakými jsou třeba letadla nebo lidé – těm stačí jeden zásah a bývá hotovo. Jenže ten otloukánek tank by potřeboval v tomto směru úplně jinou hloubku.
Jasně, máme modelované interiéry, máme tady pěchotu, letectvo a vůbec takový celkem solidní pocit bitvy, ale realismus? I kdeže. Chcete-li skutečně vidět, jak se chová tank, tak mrkněte na druhoválečný Steel Fury, nebo moderní Steel Beasts. Nebo alespoň do interpretace v rámci WarThunderu. To všechno je z hlediska tanků dle mého názoru někde úplně jinde.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
