Digitální distribuce: jablíčka z uzavřené zahrádky? | Kapitola 3

Základem takového výnosného modelu je nejen opuštění prodeje softwaru v krabicích (tedy jako věcí), ale i znemožnění prodeje krabicového softwaru přes samostatné obchody. I s těmi je nutné dělit se o marži, což nikdo nechce. Vydavatelé si ale rychle uvědomili, že drží všechny trumfy: Důležitá je centrální autorita, u které se hra „aktivuje“, tedy sváže se napevno s identitou uživatele. Pokud takové svázání existuje, je garantováno, že už „aktivovanou“ kopii nelze znovu prodat. Myšlenka „aktivace“ nás vede logicky k dalšímu kroku, tedy k tomu, že ten, kdo vytváří identity uživatelů (dodavatel operačního systému či vlastník distribuční platformy), přestane software prodávat, ale začne ho „pronajímat“. Když víte, kterou kopii který uživatel má, je poměrně jednoduché rozšířit tuto informaci o to, od kdy do kdy ji smí používat.

Pronájem je efektivně „prodej na dobu časově omezenou“, což nás vede k vlhkému snu všech vydavatelů, totiž „pay per view“ nebo „pay per use“. O „vlhkém snu“ mluvím proto, že se tahle blbina opakuje na konferencích vydavatelů od poloviny 90. let a všichni distributoři se na ni těší. Naštěstí jsme se nedostali ještě do bodu, kdy by se to stalo realitou, i když nám tuhle zcela nezdravou vizi tlačí ze všech sil – příkladem budiž Microsoft Office 365 anebo Adobe Creative Cloud. Možnost psát dokumenty za 2000 Kč ročně? Licence CC pro jednotlivce za 18 000 Kč na JEDEN ROK? Jaká to láce! To, že se nenaplnila apokalyptická vize, o které velcí výrobci softwaru sní, je zatím dáno hlavně existencí OpenSource. Ten nabízí velmi ucházející alternativy, jako je třeba LibreOffice. Ty jediné, se svým zastaralým konceptem „instalujte si, na co chcete, používejte, jak chcete a pokud se vám to líbí, dejte nám dar“, tak zvaně inovativní modely prozatím poněkud kazí.

Zcela jinou otázkou je bezpečnost. Různé online depozitáře softwaru nabízí různé riziko toho, že si nainstalujete něco, co nechcete. Centrální distribuční systémy vyžadují audit, který kontroluje přítomnost potenciálního malware, ale nezřídka i funkčnosti. Když se pokusíte něco vydat přes centrální distribuční mechanismus, budete se divit, co všechno budete muset splnit. Plus zaplatíte zhruba třetinu ceny vlastníkovi distribuční platformy. Plus marketing je vaše věc, to, že někam umístíte aplikaci ke stažení, ještě moc neznamená. Distribuční platformy přináší omezení pro vývojáře i pro uživatele, na druhou stranu přináší poměrně vysokou jistotu, že si do zařízení netaháte malware – a že software bude vážně fungovat.

Mechanismus centrální distribuce softwaru a centrálního updatování ale přináší problém spočívající v tom, že není často až tak jednoduché posoudit, zda update chcete anebo zda ho můžete revertovat. Zdánlivě jednoduchý problém, spočívající v představě, že co je novější, je taky lepší, dostal v poslední době řadu úderů. Windows 8 a novější odstranily podporu DVD a MPEG2. Pokud jste používali VLC pro Android, možná jste zažili nepříjemné překvapení, spočívající v tom, že VLC náhle ztratilo schopnost přehrávat MPEG2.