Digitální distribuce: jablíčka z uzavřené zahrádky? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Centralizované distribuční služby, jako je Steam, Apple Appstore, Google Play anebo MS Store přinášejí pohodlí a vyšší úroveň bezpečí, ale taky cenzuru distributorem, snížení výdělku výrobců a jiná omezení. Zdálo by se, že jde o krok zpět: Bohužel řada nezávislých malých výrobců softwaru nemá žádné skrupule a v podstatě nás do tohoto modelu tlačí.
To nám ale zkazil příchod internetu, který dovolil instalovat kdykoliv cokoliv odkudkoliv. A to nebezpečně zkazilo morálku úplně všem – uživatelům i výrobcům softwaru. Vývojáři se naučili, že se jejich software může průběžně opravovat, vylepšovat a vlastně ani nemusí vydat software ve finální podobě, protože zero day patch to řeší. Dnes skutečně nejsou výjimkou aplikace, jejichž zero day patch je stejně velký, jako hra samotná. To v podstatě znamená, že krabici, kterou si kupujete, máte jen jako ozdobu do police, jelikož důležitý je jenom kód, který vám aktivuje hru. Důvod, proč se dnes ještě prodávají krabicové verze, se týká hlavně speciálních edicí – nějak potřebujete dostat k zákazníkům velkou krabici se všemi knížkami, podložkami, figurkami a tak podobně.
Existuje řada důvodů, proč se vydavatelé rozhodli opustit tradiční model, kdy vám prodali krabici s cartridge, která fungovala od začátku a kterou jste potom mohli znova prodat. Tak předně – nikdo nepočítal s tím, že by herní platformy přežily svoji plánovanou životnost a že by vznikl masivní aftermarket. Což se skutečně stalo – a vytvořilo to unikátní problém, protože staré hry hraje druhá anebo třetí generace uživatelů, kterou se vydavateli nepovedlo skásnout.
Vydavatelské společnosti ale samozřejmě nechtějí, abyste prodávali v bazarech hry, které jste dohráli – a aby si je koupil někdo další, protože jejich obchodní model je založen na tom, že prodávají licence každému, kdo chce hrát. Nechtějí prodávat věci, které jejich vlastník může zase prodat! Celý model obchodu se softwarem míří od prodeje věcí k prodeji licencí k užívání až po nájem software jako služby, což znamená, že nikdy nic nevlastníte a proto to taky nemůžete prodat. Pokud si software koupíte – a po použití za stejné peníze prodáte někomu dalšímu, jste z hlediska vydavatele na tom stejně, jako klasický pirát – zmařili jste jim prodat tomu dalšímu licenci. A o maximalizaci zisku tu jde především a proto se opouští model prodeje softwaru jako věci.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
