Prokletí meče aneb proč nemají hráči rádi šerm? | Kapitola 8
Seznam kapitol
Kingdom Come: Deliverance prodala za týden více než milion kopií. Zdá se, že překonala „prokletí meče“, podivný fenomén, který přináší zmar, zhoubu a zapomnění herním titulům založeným na šermu a dalších formách kontaktního boje. A zvlášť velký problém to bývá u her, které vidíte z vlastního pohledu.
Mezi výrazné šermířské počiny patří For Honor (2017), který nabídl rovnou tři kategorie válečníků – Vikingy, samuraje a rytíře. Každá skupina má několik tříd bojovníků, má svoje unikátní zbraně, a přestože jde o hru hodně stylizovanou, je zároveň oceňována pro zajímavý design boje. Hra je ale kritizována pro omezený realismus a mikrotransakce, které odrazují fanoušky. Zdá se, že koncept mikrotransakcí není vůbec kompatibilní s komunitou fanoušků středověkého šermu!
Mimochodem, podle téhle hry vytvořila skupina Man at Arms Reforged Nodachi Sword, což je pěkná bestie, japonská obdoba evropského obouručáku, meče tak velkého, že je naprosto nevhodný pro použití v interiérech!
Když se kriticky podíváme na komunitu, která se zajímá o hry s elementy šermu, je vidět, že „prokletí meče“ nakonec možná ani neexistuje. Možná je to stejné, jako u „prokletí realistického simulátoru“ - jde o to, že herní styl baví jenom omezenou skupinu fanoušků, ale velice loajálních fanoušků. Je to vidět u her, které jsou roky podporované uživatelskými mody i u her, které prodaly více než milion kopií.
A jak je na tom Kingdom Come: Deliverance? Z historické fanouškovské komunity zatím slyším převážně chválu – samozřejmě, kritizují se bugy, ale základní koncept jak šermu, tak střelby je chválen. A vypadá to, že KCD překoná dva miliony prodaných kopií poměrně rychle, což znamená, že „kletbu meče“ také překonala.
