Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Prokletí meče aneb proč nemají hráči rádi šerm?
Prokletí meče aneb proč nemají hráči rádi šerm?
autor: Michal Rybka , publikováno 24.2.2018
Prokletí meče aneb proč nemají hráči rádi šerm?

Kingdom Come: Deliverance prodala za týden více než milion kopií. Zdá se, že překonala „prokletí meče“, podivný fenomén, který přináší zmar, zhoubu a zapomnění herním titulům založeným na šermu a dalších formách kontaktního boje. A zvlášť velký problém to bývá u her, které vidíte z vlastního pohledu.


Zvláštním fenoménem herní historie je to, že pokud hry z vlastního pohledu nejčastěji používají zbraně kontaktní, jako jsou meče, oštěpy či sekyry, znamená to pro hru v podstatě odsunutí do zapomnění. Můžou být i docela dobré, ale je to zkrátka malér. Platí to i v případě, že se „jenom perete rukama“, jako se stalo u výborných her ze série The Chronicles of Riddick, herní série, u níž všechny tituly překračují hodnocením 80. Zvláště výrazné je to ale navíc u her, kde berete do rukou kontaktní zbraně – a to hlavně meč.

Nejde o to, že by řada titulů, které používají kontaktní boj, byla nevyladěná anebo komplikovaná, hry, ve kterých šermujete, prostě nejsou oblíbené. Existuje hypotéza, že hráči nemají rádi kontaktní boj, že jim spíš vyhovují střelné zbraně, které dovolují protivníka kosit na delší vzdálenost. Ve hrách, které kombinují střelné a chladné zbraně, platí ty druhé spíš za záložní či nouzové a hráči se k nim uchylují jen ve stavu naprosté nutnosti, případně se používají jako zbraně zákeřné pro tiché mordování.

Trochu to koresponduje i s moderním válečnictvím, ve kterém se role boje na nože zmenšila natolik, že US Army zvažuje, že kompletně eliminuje výcvik boje bajonetem – a to se na počátku olympijského hnutí uvažovalo o tom, že šerm bajonetem bude olympijská sportovní disciplína! Útok bajonetem provedly naposledy britské jednotky v Iráku v roce 2004, tam šlo ale o vyhrocenou situaci, kdy jim docházela munice. Nakonec Američanům výcvikový program zůstal, ale je nepovinný a záleží na rozhodnutí velitele. Ve většině případů se vojáci nedostanou k nepříteli blízko, trénuje se spíš boj s nožem.

Stejně nepopulární se zdají být chladné zbraně i ve hrách: Samopal či tank nad mečem vítězí. Neplatí to univerzálně, šerm se objevuje u mnoha her včetně mobilních, za všechny jmenujme například stylově komiksové Samurai: Way of the Warrior (2009) od Madfinger Games a její pokračování Samurai II: Vengenance (2010).

Zajímavým paradoxem je, že šerm je oblíbený u mlátiček, které vidíte ze strany anebo z pohledu ze třetí osoby. U her, které vidíte z vlastního pohledu, to neplatí. Je otázka, proč tomu tak je, moje teorie je, že při pohledu shora je bojiště přehlednější a lépe se odhadují vzdálenosti – protože jak říkají zkušení šermíři, podstatná je jenom vzdálenost a časování. Při pohledu z vlastních očí se u obrazovky určuje vhodná vzdálenost podstatně hůř a nepřátele vás snadno můžou obklíčit.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
68 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 30.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.