O ajťácích a lidech aneb proč se správci nebaví s uživateli | Kapitola 2
Seznam kapitol
Technologie je z hlediska spotřebitelů dvousečná: Na jednu stranu chceme, aby věci dělaly to, co chceme a ideálně s naším souhlasem, na druhou stranu je velmi složité vysvětlit, na co které volby slouží a co dělají. Zachází to tak daleko, že se často ani výrobci nesnaží nic vysvětlovat a zákazníky nechají tápat. A možná, že to je nevyhnutelné.
Roky říkám, že největším problémem světa linuxu je to, že prostě a jednoduše kašle na osvětu a vzdělávání a že se jim to pak vrací v neschopnosti prorazit na desktopový mainstream. Nejsou jediní, kteří se staví k začátečníkům přezíravě, ale u nich zkrátka chybí dostatek lidí, kteří by poskytovali pomoc lidem, kteří k nim zabloudí – takže se nemůžeme divit, že unixové systémy stále představují backend anebo jsou schovány v něčem jiném, kde k jejich vnitřku civilisté nepřijdou do styku. Co taky čekat od systému, kde se často používá například příkaz s intuitivním názvem GREP, vzniklým z ještě intuitivnějšího zkrácení „search Globally for lines matching the REgular expression and Print them“.
Unixové a linuxové systémy drží sice prim v nesrozumitelnosti mezi veřejně dostupnými nástroji, ale zdaleka nejsou jediné. Schopnost používat příkazovou řádku je obecně dobrým rozlišovacím znakem mezi laikem a odborníkem, protože většina civilistů ji nikdy neviděla, většina uživatelů ji chápe jako kouzlo á la „Sezame, otevři se“, které vykoná něco komplikovaného – a jenom osoba školená je schopná ji používat kreativně. Pokud umíte napsat příkaz tak, aby udělal to, co potřebujete, jste ajťák. Pokud to neumíte, potřebujete ajťáka, aby to pro vás udělal – pak jste uživatel.
Mimochodem – už to, čemu se říká „manuálová stránka“ neboli „zabudovaný help“ příkazů ve shellech je věc, která je docela nepřehledná. Podívejte se například na ukázku zabudované nápovědy příkazu MAN. I když laik nakrásně umí anglicky, není to pro něj triviálně pochopitelné. Ono to není moc pochopitelné, ani když znáte notaci zápisu příkazů, což samo o sobě znamená, že jste už někdy viděli programování dál než ve formě, kterou nabízí moderní výukové hračky.
Příkazový řádek je problém, protože ho čas od času potřebujete a potřebujete, aby ho uživatel spustil a zadal příkaz. Většinou to lze obejít nějakým spustitelným souborem, ale není dobré lidi učit, aby svoje problémy řešili tím, že si do počítače natahají spustitelné soubory, které někde našli a případně jim ještě dávali administrátorská práva. A TOHLE už jim musíte vysvětlit.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
