Invasion! – největší akce všech dob | Kapitola 2
Seznam kapitol
Sedím s partou kamarádů na letišti v Ruzyni. Salónek jedné z tamních restaurací poskytuje příjemné útočiště. Naše oči se zvedají ke dveřím, ve kterých se objeví on: Legenda, bývalý velitel stíhacího letectva a snad nejslavnější český poválečný pilot – plk. Václav Vašek. O několik hodin později se na nás podívá a říká: „To, co jste mi právě ukázali, to bylo více promakané než cvičení NATO“.
Speciálky byly vždy speciální a přinášely speciální zážitky. Útok na Londýn vystřídal za pár měsíců nálet na Berlín. Tehdy už jsem ale vycítil potřebu tvůrčí kooperace a spojil jsem se s pozdější legendou virtuálního létání, Jirkou „Jiříčkem“ Valchařem. Tehdy jsme poprvé realizovali před akcí rozsáhlé několikatýdenní tréninky, které jednu stranu nutily učit se létat ve formacích bombardérů a nás, na temné straně síly bojující letce Luftwaffe, naopak učit se tyto formace rozbíjet. Vše bylo naplánováno do nejmenších podrobností, vznikla komplexní pravidla, všichni věděli, co mají dělat. I příprava samotné akce trvala týdny. Ale ta atmosféra! Vzpomínám, jak jsem jen nasucho polkl, když se v čelním štítku mého stroje objevila celá třicetihlavá formace i se stíhací eskortou – nikdy předtím a dlouho potom jsem nic takového neviděl. Velím do útoku a sám se vrhám v čele mých kluků vstříc mnohonásobné přesile. A když teprve kolem začala létat všechna ta světélkující munice!
Berlín jsme připravovali pár týdnů pro tři hodiny akce. Ale to byl jen začátek, samozřejmě naší pozornosti nemohla uniknout ani východní fronta a náš odvěký (ne)přítel Ivan. Chtěli jsme něco ještě hlubšího. Podtext pozemních bojů a do tohoto zasazené boje letecké. Na válečném serveru Palba jsme oslovili veřejnost, jestli by někdo nechtěl dělat generála jedné ze stran. Opět řadu týdnů trvaly přípravy pravidel týkajících se nejen leteckých bojů, ale i těch pozemních, protože generálové za určité kredity tehdy nakupovali nejen letadla ale i pozemní jednotky. Akce byla koncipována jako dvoudenní, přičemž po prvním dni měla být mapa přestavěna. Letecké fáze měly, pokud si vzpomínám, dvakrát osm hodin, což už bylo samo o sobě hodně a vyžadovalo to do pravidel zahrnout i návraty „padlých“ pilotů s příslušným časovým postihem. Právě při přípravě téhle akce jsme s Jiříčkem poprvé použili název Speciální Mise a z toho vzniklo ono SM. Atmosféra byla na svou dobu (pozdní jaro 2005) neskutečná. Vzpomínám, jak eskortuji skupinu střemhlavých bombardérů Stuka, když v tom mě napadá bombardérům jejich nudné konání zpestřit a s celou stíhací formací těsně proletět kolem té bombardovací. Bylo by to jistě vynikající, kdyby se nás kamarádi bombarďáci nelekli, nepřešli do střemhlavého letu a ve stresu si neshodili pumový náklad na vlastní letiště. Takhle to ale bylo aspoň nezapomenutelné a dodnes se v hospodě rádi veliteli této skupiny, pozdější (již zmíněné) legendě virtuálního létání od srdce zasmějeme :-).
SM mise znamenala grandiózní úspěch, komunita byla po dvou odpoledních bojů vyčerpaná a nadšená zároveň. Další očekávání tak nutně musela být obrovská. Postupně jsme se podívali nad západní Ukrajinu při zahájení operace Barbarossa i na sever při bojích v Kuronsku – a prožili tak poslední hodiny bojů na východní frontě. Doprovázel jsem do útoku sebevražedné kamikadze u Okinawy a jindy přelétal ve svém Messerschmittu u Chebu hranice, když jsme si troufli rozpoutat boje mezi Říší a Československem na podzim 1938. Parta dospěláků potřebovala dospělé hraní si na vojáčky – a právě to jsme jí nabídli. Jenže přesto, že se bojů o Československo zúčastnilo okolo 150 letců, stále to nebylo To největší, stále to nebyla Invaze.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
