Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Invasion! – největší akce všech dob
Invasion! – největší akce všech dob
autor: Jan "Fucida" Schrenk , publikováno 26.12.2017
Invasion! – největší akce všech dob

Sedím s partou kamarádů na letišti v Ruzyni. Salónek jedné z tamních restaurací poskytuje příjemné útočiště. Naše oči se zvedají ke dveřím, ve kterých se objeví on: Legenda, bývalý velitel stíhacího letectva a snad nejslavnější český poválečný pilot – plk. Václav Vašek. O několik hodin později se na nás podívá a říká: „To, co jste mi právě ukázali, to bylo více promakané než cvičení NATO“.


Jak se staví sen?

Miluji patos! V opačném případě, tato kapitola by dostala jiný název :-).

Svolal jsem první poradu realizačního týmu do hospůdky na pražském Střížkově. Několik kluků doneslo literaturu, vzali jsme tužku, „tabula rasu“, dali si přinést pár kilo pekelně ostrých křidélek a pustili jsme se do čehosi, co by asi nějaký manažer označil jako brainstorming. Než jsme o devět hodin později ožralí na plech restauraci opustili, byla základní koncepce na světě. Boje v Normandii byly jasné, já ale toužil po dvoudenní a dvounoční nonstop akci, kdy si jedni letci budou podávat pomyslné klíčky od hangárů s těmi druhými, ale kdy se pořád bude něco dít. Akce neměla být nijak přerušená, veškerý program a pohyby pozemních jednotek musely být nastaveny na dva dny dopředu. Vše muselo být funkční a uvěřitelné i poté, co do akce začne vstupovat prvek náhody způsobený leteckými boji a útoky právě na pozemní cíle. Na obou stranách měly figurovat generální štáby, které by v reálném čase a na základě výstupů z radaru vodili své ovečky po obloze a snažili se všemi dostupnými prostředky nepříteli co nejvíce ublížit. Chtěli jsme začlenit omezené zásoby nejen samotných letadel a pilotů, ale také munice a paliva. Pravidla akce se nakonec rozrostla na patnáct stran textu.

Invasion! – největší akce všech dob

Ono se to strašně hezky popisuje a snad to i vypadá, že jsme měli nějakou platformu, na které to všechno funguje. Jenže my neměli ani radar, ani mapu Normandie, ani štáby, ani nic. Říká se, že jedno z největších umění dobrého manažera tkví ve schopnosti ponechat detaily na svých lidech a moc se jim do nich nevrtat. Takže stačilo Petra Michálka nechat vytvořit popis událostí a ten bez nějakého většího zásahu předat Valherovi a Lekkovi. Ti dostali za úkol z toho poněkud brutálního elaborátu udělat extrakt a navrhnout pozemní/vodní/podvodní operace (nejen bojové), které by stály za to, a hlavně které by bylo možné v tom šíleném 48 hodinovém plánu vůbec realizovat. Aneb představte si, že vymýšlíte plán pozemních bojů, ve kterém si řeknete: „Za 30 hodin a 7 minut dorazí tyhle Tigery do Carentanu a bude super, když se tam krátce před nimi dobelhá skupina vysmátých Shermanů, která ovšem v čase 28:32 musí nepozorovaně projet kolem tohohle lesa… a jestli je cestou všechny vystřílí bitevní letci Luftwaffe, tak…“

Invasion! – největší akce všech dob

Lekk s Valherou museli odpracovat bez přehánění stovky hodin. A to často hodin velmi nudného čekání a následného mazání slepých uliček. O pár týdnů později ICQ udělalo zase své „A-Au“ a já čtu Valherovo „Já se ti na takovýhle akce !@#$%, tejden jsem pořádně nespal!“ – „Chtěls to sám, kamaráde…“ odpovídám mu s nadhledem a škodolibostí sobě vlastní :-).

My ale neměli ani samotnou plnohodnotnou mapu Normandie. Ta vzpomínka, kdy jsem sháněl maptvůrce Tjurmu je ostatně stále celkem živá. Na otázku, za jak dlouho by dokázal vytvořit solidní mapu Normandie a jižní Anglie o rozměrech cca 400 × 400 km mi odpověděl, že za tři měsíce intenzivní práce by se dal nějaký nástřel stihnout a jestli prý zase něco zajímavého chystám? Inu řekl jsem mu pravdu a požádal jsem ho, jestli by to zvládl za měsíc. No a víte co? Za měsíc vznikla naprosto vynikající Normandie od Cherbourghu až k daleko za Rouen s hrdou Anglií na severu. Ani nevím, jestli se s ním tehdy kvůli práci na tomto projektu nerozvedla manželka, ale i pokud ano, tak to za ten výsledek stejně stálo :-).

Invasion! – největší akce všech dob

Relativní klid panoval na frontě u historiků. Ti ladili nejen pravidla boje, ale i planesety a typy pozemních jednotek nejen s ohledem na historické souvislosti, ale i na celkovou hratelnost pro všechny strany. Je zvláštní, jak šílené hádky se obvykle strhnou ve chvíli, kdy se diskutuje o tom, jestli tenhle bitevník v téhle bitvě používal tyhle kanony, nebo ne. Jenže mezi Farkym, Podrsem a Wernerem tehdy panoval naprosto profesionální klid a vzájemný respekt, kdy všichni tři věděli, o jak velkou věc jde.

To u programátorů bylo veseleji. Falkon přinášel jeden pitomý nápad za druhým a MaP kvetl z mých věčných požadavků na úpravy letových modelů dle standardu, který bude platný za tři měs… …a víte, co bylo nejblbější? Že akce se měla letět za tři měsíce, v době, kdy už měl vyjít velký patch. My museli nejen získat pozdější data (na kterých vývojáři simulátoru stále pracovali), ale hlavně pro akci připravit datový balík, který udělá z naší hry jakéhosi hybrida mezi dvěma verzemi tak, aby byl kompromisně víceméně kompatibilní s oběma. Kluci museli doprogramovat letové modely pro varianty letadel, které originální simulátor neobsahoval. Roman „Falkon“ Stoklasa vedle toho paralelně programoval externí webovou aplikaci radaru, která ze simulátoru, ve kterém nic takového absolutně nebylo, dokáže získávat reálné informace o poloze letadel a lidsky je zobrazovat. A to vše samozřejmě s důrazem na dosah radarových stanic jak vertikální, tak horizontální. Jirka „Schmouddle“ Hubka připravoval záložní dedikovaný server a velké chvíle Darktaťky měly přijít během akce samotné.

Invasion! – největší akce všech dob

Invasion! – největší akce všech dobInvasion! – největší akce všech dob

Co se zatím dělo na štábech? Jak Jiříček Valchař, tak i Radim „Rampa“ Trávníček představovali na svých stranách fronty velké autority. S oběma jsem úzce spolupracoval třeba při zmíněné první SM misi, nebo při bojích v Kuronském kotli. Teď dostali za úkol postavit skutečné generální štáby. Sehnat si do nich lidi, kteří budou ochotni dva dny a dvě noci nepřetržitě sledovat obrazovky radarů, zjišťovat a mít přehled nad stavem jednotek, vytvářet ad-hoc strategie a ještě tomu všemu velet. Ani jeden z těchto generálů navíc nesměl dostat více informací, než bylo nezbytně nutné, tak jsem je od zbytku realizačního týmu držel dále. Vlastně jen později dostali k dispozici pravidla a jednotky, jaké mají k dispozici.

Hodiny, dny a týdny plynuly…



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
50 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 24.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.