Vítězství nerdů: Jak i bez big businessu stvořili svou kulturu | Kapitola 4

Význam techniky, orientace na technické detaily a tak dále roste ve scifi právě od osmdesátých let. Těžko říct, kde je zcela první moment, ale osobně mi přijde, že první zkřížení „homebrew“ technické nerdovské kultury a závažných témat se objevilo ve War Games (1983), kde se nezletiletý hacker dostane do systému WOPR a málem způsobí Třetí světovou válku. Shodou okolností je to ten samý rok, kde americký matematik Fred Cohen napsal pojednání Computer Viruses, které formalizovalo to, čemu dnes říkáme malware. Tehdy začalo masivní protékání technologických témat do literatury a filmu, vznikl cyberpunku, ale i zajímavých mixů technologie a jiných žánrů.

Velmi zajímavý je mix technologie a klasického horroru, který vidíme například u amerického remaku Pulse (2006). Tento horor je zajímavý nejen kvůli hromadnému odmítnutí filmovými kritiky, ale také fanoušky originálního filmu Kairo (2001). Oba filmy jsou si velice podobné, pouze akcentují mírně odlišné věci: Původní film se soustřeďuje na depresi a pocit osamění, remake má těžiště ve strachu z techniky. Americká verze je o něco více nerdy, ale vizuál i nálada je podobná. (Jak dokážou ti samí kritici tak diametrálně odlišně hodnotit jinak velmi podobné filmy, je téma pro jinou úvahu.)

Tím to samozřejmě nekončí, máme horor z webových reality show jako My Little Eye (2002), máme horror založený na sociálních sítích

Unfriended (2014) či Friend Request (2016), máme horor založený na telefonních soutěžích v podobě thajského 13: Game of Death (2006) a jeho americký remake 13 Sins (2014), máme horor založený na filmovém pirátství Coming Soon (2008) a tak dále a tak dále. Dokonce najdeme i vychytávky jako hybrid horror – technický thriller Open Windows (2014) se Sashou Grey a Elijah Woodem, což úchvatně ilustruje, jak nám všechno navzájem prorůstá.