ARMA III: Tac-Ops Mission Pack – příspěvek na pivo? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Psal se začátek léta 2001. Horký, slunečný den. Já a padesátka dalších studentů prachatického gymnázia jsme vyrazili na prohlídku papírenského gigantu ve Větřní. V baťohu jsem krom proviantu vezl i čerstvě zakoupený výtisk časopisu Level, kterému z obálky nevykukoval lákavý nadpis: Operace Flashpoint. A tak se zrodila legenda.
Tac Ops – kde nic není, tam ani smrt nebere
3 kampaně, 7 misí, z nichž ale část můžete zkoušet hrát v různých rolích (pěšák, mechanizovaná pěchota, ostřelovač). Takže s přimhouřením oka 11 misí.
Nová hudba je spíše nevýrazná a stále hodně americká. Nic proti tomu, ale pokud už se ARMA 3 situuje do imaginárního středomoří, tak by se mi líbilo zařadit i nějaké řecké, italské či francouzské motivy. To samozřejmě není výtkou datadisku jako takového, ale celkové koncepce.
Když jsme u zvukového pojetí, tak si nemohu odpustit utrousit velmi jízlivou poznámku k dabingu. V určitých místech byl český akcent snad až příliš výrazný, ale jinde mi zase přišlo, že slyším originální Američtinu. Tak nevím.
Atmosféra v misích je nic moc. Ani na okamžik jsem necítil pocit sounáležitosti s ostatními vojáky, byť snahu o navození právě takového dojmu jsem při čtení „upoutávek“ získal. Jsou ty mise dobré? Popravdě řečeno nejsou špatné, ale jestli je nějaké slovo vystihuje, tak jsou naprosto nevýrazné a pocity, které ve mně zanechaly jsou 0 (ne, tohle fakt není obdivné písmeno Ó).
Jsou tam světlé okamžiky, třeba probuzení se vedle zříceného pseudo-Ospreye, ale něco, co by vás v tom dobrém slova smyslu posadilo na zadek, to bohužel ne. Spíše naopak, přestřelky s útočnými puškami na 500 m jsou často velmi frustrující a já pak získávám pocit, že nedokážu myší pohnout právě o ten jeden pixel.
Kampaně (příběhy) samotné jsou opravdu hloupoučké, stokrát převařená kaše v blízké budoucnosti. Nehledejte jakoukoliv lidskou logiku, emoce, nebo nedej Bože atmosféru. Malým oživením jsou „statické animace“ vysvětlující děj, ale i ty působí tak nějak laciným dojmem. A to je také ten dojem, který si z tohoto DLC odnáším. Laciné, nezajímavé, nudné. Ani jsem neměl potřebu celé kampaně dokončit, raději jsem času, kdy je manželka i s dcerou daleko, využil k několika hodinám zábavy ve stařičkých Commandos. Víte, že to bude už 20 let, co vyšly? To to ale letí, co?
Nějaký další obsah v DLC? Jednotky, možnosti, radikální úprava AI, nebo cokoliv? I kdeže, ani pendrek.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
