Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Call of Duty: WWII: Zpátky na bojiště druhé světové
Call of Duty: WWII: Zpátky na bojiště druhé světové
autor: Lucie Jiříková , publikováno 14.11.2017
Call of Duty: WWII: Zpátky na bojiště druhé světové

Válečný blockbuster od Activisionu se dostal na obrazovky našich počítačů. Z futuristických bitev s futuristickým arzenálem se vracíme zpátky na zem. Připravte si popcorn a kolu a pojďte se s námi podívat na to, jak tenhle návrat ke kořenům populární first-person série vlastně dopadl. Předem vás musím ubezpečit, že to není vůbec špatné.


Aby si fanoušci druhé světové skutečně přišli na své, Call of Duty: WWII jde po těch nejvypjatějších situacích. Hra tedy začíná vyloděním v Normandii a pokračuje dalšími slavnými bitvami včetně operace Cobra a osvobození francouzského městečka Marigny.

Kromě zasazení, kdy jednou běháte v zákopech po pláži a jindy zase ve vybombardovaném městě nebo na malebné vesnici, v níž se schováváte za kupky slámy, se najdou také výrazné změny v hratelnosti. Ne že by vám Call of Duty: WWII dala vydechnout a zdržovala vás třeba takovým plížením, jenom vás vždycky popostrčí k trošku jiné činnosti.

Na vesnici se tak ujmete řízení vojenského džípu, načež se v průběhu jízdy situace vyhrotí a vy jste tak nuceni vyhoupnout se v průběhu jízdy také za kulomet. Jindy se ve městě chopíte odstřelovací pušky a z věže kostela musíte chránit své kamarády před dotírajícími nepřáteli. A chvíli potom utíkáte pryč, protože budova se vinou náletu začíná hroutit.

Call of Duty: WWII: Zpátky na bojiště druhé světové

Hra je velmi pestrá, tady kupříkladu sedíte za 20mm protiletadlovým kanónem.

Dá se říci, že Call of Duty: WWII neobsahuje žádné hluché pasáže a v podstatě nikdy vás nenechá vydechnout.

Co se týče hratelnosti, měla bych jenom dvě výtky. Dost mi vadily QTE pasáže, které bych v počítačových hrách nejraději úplně zrušila, protože je až na výjimky (např. v South Park: The Fractured but Whole) považuji za trapný konzolový přežitek. Pokud ho tvůrci chtějí strkat do konzolových her tak prosím, ale ať je z počítačové verze prostě vyjmou.

Druhý problém jsem měla se svými přáteli ovládanými umělou inteligencí. Někdy mi přišli naprosto nepoužitelní, takže jejich přítomnost jsem nepocítila ani, když byli třeba čtyři. To znamená, že zabili třeba jen jednoho nepřítele z třiceti. Narušuje to uvěřitelnost hry a znemožňuje hráčům udělat si k některému spolubojovníkovi výraznější vztah.

Call of Duty: WWII: Zpátky na bojiště druhé světové

Call of Duty: WWII: Zpátky na bojiště druhé světové

Trošku použitelnější mi spolubojovníci přišli pouze v případech, kdy jsem se probojovala na místo checkpointu lehkou oklikou, takže tito mí spolubojovníci se prostě na místo museli nějak dostat. Jelikož je však Call of Duty: WWII stále především koridorovka, kde se moc různých postupů vymyslet ani praktikovat nedá, tohle se vám stane snad jenom dvakrát za celou příběhovou kampaň.

Když už jsme u té umělé inteligence, super úsudek nemají ani vaši nepřátelé, kteří zde slouží spíš jako živé střílny. To znamená, že většinou drží své pozice a střílí z předem nadefinovaného místa, až dokud je nesejmete.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
28 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 3.6Kč
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.