Jak si máme vybrat počítač, který musí stačit i za pět let?
Seznam kapitol
Jedním z problémů, který mě v IT tíží, je absolutní nemodularita a uzavřenost zařízení, již reprezentuje hlavně Apple se svým lepidlovým přístupem. Překvapil mě i zcela opačný paradox – že se pod stejným názvem prodávají diametrálně odlišná zařízení. A ne, nemyslím tím, že stejně označený stroj má jen procesory z různých továren.
Někteří z nás si ještě vybavují strašlivou kauzu, která v roce 2015 otřásla celým světem, zvláště několika webovými stránkami a okolím: Totiž objevem, že Apple u iPhonů 6S používá procesory vyráběné dvěma výrobci, takže stejně pojmenované stroje mají trochu jiné vlastnosti.
A předtím tu kauzu, že se v různých telefonech používají různé paměti, které mají odlišné výkony. A další podobné kauzy, které se přetřásají v odborných kruzích asi tak týden, než se vytratí do propadliště dějin, aniž by je národy nějak zadetekovaly.
Popravdě – odlišné komponenty nepředstavují žádnou novinku. Z minulosti si vybavuji kauzy s různými faby Intelu, které produkovaly různě přetaktovávatelné procesory, takže se z hledání správné várky přetaktovatelných procesorů ze správného fabu stával sport. Podobné je to i dnes, zkrátka jsme navyklí na binování a na mírné variace produktů. Výrobci si běžně binují komponenty podle kvality a nabízí je v různých cenových koších, občas dokonce pod zcela odlišnými brandy, takže ty méně spolehlivé se prodávají levným „budgetovým“ značkám, zatímco ty samé komponenty ve vyšší kvalitativní třídě putují do prémiových brandů pro profesionální použití.
Občas to má takový komický charakter, slyšel jsem o profesionálním výrobci počítačů, který měl problémy ve výrobě, jelikož se pokoušel u levných řad počítačů ušetřit zhola na všem. A tak se běžně scházely levné procesory s levnými deskami, které dohromady nefungovaly. Když komponenty po montáži selhaly, montéři je vyřadili a poslali na test. Testeři ovšem testovali vracené komponenty v kombinaci s kvalitními kontrolními procesory a deskami, takže vrácené komponenty testy prošly a vracely se zpět do výroby, kde opět selhávaly a takhle putovaly produkcí klidně i desítky cyklů – jednoduše proto, že nikoho nenapadlo, že problém je ve vzájemné kombinaci levných dílů.
Pokud si fakt, že se některé komponenty nesnesou, neuvědomí profesionální výrobce počítačů, jak na to má přijít civilista? Zvláště ten, který si ve snaze ušetřit vybere nějakou děsivou kombinaci levných komponent? Výběr není jednoduchý, zvláště od dob, kdy se nám vypařil výkonový rating a běžný jedinec není schopen porovnat vzájemné výkony jednotlivých procesorů – a má jen rámcovou představu o tom, jak si vybrat například paměti nebo zdroj. Vybere si komponenty podle ceny – a neštěstí je hotové.
Všem civilistům doporučuji, ať si nechají počítač sestavit na míru, budou jim je montovat lidé, kteří to dělají denně a na případné problémy přijdou. I já sám jsem řešil nejeden problém při stavění s teoreticky kompatibilními komponentami, které se prostě občas nesnesly. Stavění PC není pro každého! Je to sice zábava a legrace, ale pokud to člověk nedělá běžně a chce hlavně získat spolehlivý stroj, měl by to dát někomu, kdo se tím zabývá denně. Ušetří si docela dost nervů a následně i nervů známých, na které se později obrátí s tím, aby mu „tu banalitu“ vyřešili. Technik disponující různými sety komponent a testovacími přístroji má větší šanci odhalit problém než vás bratranec, na kterého se obrátíte jen proto, že studuje matfyz.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
