FORZA Motorsport 7 – závodní podzim pokračuje | Kapitola 2
Seznam kapitol
Grazie ragazzi, Forza Ferrari! A do toho radostné, snad až frenetické vískání, kroucení volantem a neskrývaný výbuch štěstí. Slyšeli jste někdy závodníka formule 1, Sebastiana Vettela, v kokpitu svého vozu oslavovat vítězství? Tak přesně takhle to probíhá. Jaká je ale ona hra, která si z věty „Díky chlapci, do toho Ferrari!“ vzala právě ono „Do toho“?
Vynikající konverze
Forza je bezpečně nejsympatičtěji provedenou konverzí z konzole, jakou jsem kdy hrál. Čtenáři mých pamfletů již jistě pochopili, že krom nich samotných, mojí rodiny, BMW, mého ega, Focke-Wulfu 190, úspěchu Ferrari ve Formuli 1, selského rozumu, Motoru Budějce a steaků na tisíc způsobů, mi nejvíce záleží na ergonomii. Stejně jako Mozartovi rozuměli „jeho Pražané“, tak si moji čtenáři uvědomují, že to může být sebehezčí, může to vonět, může se to i podbízet, ale nedá-li se to pořádně uchopit, tak je to vlastně k ničemu. Forza po příjemném a nepřeplácaném intru mě přivítala střízlivě pojatým menu. Vše šlo krásně ovládat myší, případně si člověk mohl (ale nemusel) pomoci i klávesnicí. Stopy po konzoli žádné, nějaké zmatení z ovládání nula nula nic. Prosvištěl jsem všechna menu, nastavil grafiku „dle možností“ a nastavil volant. To byl také jediný tak trochu špek. Musel jsem nejdříve kliknout v nastavení ovládání do prostředního menu, tam scrollovat až kamsi dolů na Custom a pak teprve jsem mohl mapovat osy a tak dále. Tohle by šlo určitě vyřešit nějak lépe, ale je to z ergonomie jediná malá piha na kráse.
Dokud jsme v menu, tak se ale musím zmínit o jedné nectnosti. Forzou jsem kvůli její velikosti nemohl zabít můj SSD disk a na běžném HDD veškeré načítání trvalo velmi, velmi dlouho. Jasně, můj pětiletý křemíkový kámoš už nepředstavuje úplně poslední výkřik techniky, ale přesto načítání čehokoliv a swapování disku bylo více než nepříjemné (i5-3570K @ 4,2 GHz, 16 GB RAM, GTX 970).
Poněkud chudé možnosti
Forza v zásadě nabízí tři typy závodů: Volný, ve kterém si nastavujete auta, trať a prostě jen závodíte (ovšem bez kvalifikace), dále pak Online, kde se přihlašujete do konkrétních klání a pak jakousi kampaň, či kariéru.
No a právě u kariéry se zastavíme. Víte, pokud by neexistoval Project Cars, nebo F1 2017, tak bych neřekl ani popel. Jenže tady máme 100 GB dat, které se budou snažit přetáhnout jezdce z jiných titulů. Jestli si je něčím nezískají, tak to ale bude právě kampaň. Ta vám veskrze umožní se postupně přihlašovat do jednotlivých závodních sérií a v nich podnikat jednotlivé Grand Prix. Nečekejte nějaké animace, komunikace s lidmi, nebo se závodním inženýrem. Ve Forze se budete celou dobu cítit po hříchu osamělí. Na rozdíl od Project Cars 2 nemáte možnost postupovat nějakým směrem, který vám vyhovuje – třeba cestou motokár přes pomalá a rychlejší auta až po nějaké prototypy. Tady nejdříve pojedete v nějakém prdítku typu Audi S3, pak sednete do Chevroletu Camaro z 60. let, následně osedláte závodní truck a pak třeba historickou formuli. Série se prolínají a atmosféra kampaně dostává krutě na prdel.
V této kariéře vždy vše probíhá jako přes kopírák. Nejdříve i několik minut (!!!) čekáte, než se načte trať. Během této doby ale můžete ladit nastavení vozu, kupovat mu různá vylepšení, nebo… nebo vlastně už skoro nic. Po načtení dáváme jízdu, která nás vyplivne kamsi doprostřed pole, a pak už je to jen na vás.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
