Cesta do herní historie s výstavou Game on | Kapitola 7
Seznam kapitol
Po patnácti letech od svého vzniku největší výstava herní historie s názvem „Game on“ konečně zavítala i do českých končin. Ve třech patrech o celkové rozloze zhruba 2000 metrů čtverečních se nachází 150 strojů času, které vás vezmou na výlet do dávné i nedávné křemíkové minulosti. Dlouho neotálejte, končí už 30. prosince. Jste připraveni vyrazit?
V jedné s posledních sekcí se nachází archaické Handheldy ze sedmdesátých a osmdesátých let. To byla opět sekce, která nás svým způsobem nadchla. Nevěřili jsme vlastním očím, jaké stroje byly v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vyvinuty, navíc jsme si je „na vlastní palce“ mohli vyzkoušet. Kromě čtyř starých hratelných kousků zde byly, pod plastovou kopulí bohužel nepřístupné, desítky handheldů napříč celou herní historií. Už jen pohled na tyhle staré herní kousky navozuje člověku myšlenky, že už je, ve svých třiatřiceti letech, doopravdy starý.
VR Technologie
Poslední sekcí, zároveň i pomyslnou třešničkou na dortu, je sekce virtuální reality. K vyzkoušení je zde k dispozici pouze dvojice zařízení, PSVR a HTC Vive. Na druhém zmíněném se ocitnete v roli starého dobrého drsňáka Serious Sama v prvním díle VR trilogie od společnosti Croteam. U tohoto stanoviště se však tvořily fronty a my měli volbu buď hodinku počkat, nebo se obejít bez VR zážitku.
V sekci virtuální reality nás však nejvíce nadchly vystavené exponáty související s historií virtuální reality. Dříve jsem netušil, že Nintendo vyvinulo už v devadesátých letech herní rukavici, která mě svým vzhledem upoutala z předpotopních VR zařízení snad nejvíce. Na stejném místě pak ležel i legendární kousek Virtual Boy, což je defakto gameboy s VR helmou. Tyto exponáty spolu s dalšími „VR přilbami“ opět kryla plastová kopule, jednalo se totiž z většiny o zapůjčené kousky bez možnosti otestování. Zavalil mě pocit smutku. Test těchto zařízení by pro mě, coby nadšence do VR technologií, byl neopakovatelným zážitkem. Jelikož však většina těchto exponátů pocházela ze soukromých sbírek, dala se jejich nepřístupnost pochopit. Neodpustitelná je však skutečnost, že u těchto exemplářů nebyla popsána historie, kterou jsem si musel po výstavě pracně googlit. Cedulky nesou název pouze s názvem zařízení a rokem vydání.